Templáři se dožívali pozoruhodně vysokého věku. Historici řeší, čím to bylo...

Jaké bylo tajemství dlouhého života templářů? Strava. Proto žili dvakrát tak dlouho než jejich současníci. Podle výzkumu čtyř italských vědců vděčili příslušníci středověkého vojensko-rytířského řádu za svou na tehdejší dobu mimořádnou dlouhověkost hygienickým a stravovacím předpisům, které stanovil Bernard de Fontaine: málo masa a hodně zeleniny, také ryb, sýra, olivového oleje a čerstvého ovoce. Jde vlastně o moderní dietu, která byla jakousi předchůdkyní středomořské stravy, píše italský deník La Repubblica.

Žili o 40 let déle, než byl průměrný věk jejich současníků. To, co bylo jedním z tajemství templářů, nyní zřejmě odhalil výzkum, při němž vědci bádali ve starých dokumentech a zjišťovali způsob jejich stravování, to, jakou pozornost věnovali hygieně u stolu, ale také kvalitě a rozmanitosti pokrmů, které zahrnovaly málo masa a hodně zeleniny, čerstvého ovoce a ryb.

"Tato dieta umožnila templářům, příslušníkům jednoho z nejznámějších rytířských náboženských řádů křesťanstva, aby se v mnoha případech dožívali více než sedmdesáti let. Vysvětlení lze hledat v pozitivních účincích, které měla tato strava na střevní mikroflóru. Tato strava byla mnohem zdravější než to, co se ve středověku jedlo. Byl to přírodní zdroj probiotik, která mají pozitivní a ochranné účinky na střevní mikroflóru," vysvětluje Francesco Franceschi z římské polikliniky Gemelli a spolu s kolegy Robertem Bernabeim, Giovannim Gasbarrinim a Peterem Malfertheinerem autor výzkumu nazvaného Dieta templářů: jejich tajemství dlouhověkosti?

Vědci zkoumali dobové dokumenty a prokázali, že právě strava těmto mnichům a zároveň vojákům pomáhala žít mnohem déle, než byl tehdejší průměrný věk, který se pohyboval mezi pětadvaceti a čtyřiceti lety. Ve středověku byla podle studie strava bohatá na tuky a kalorie, bohatší lidé jedli hodně masa a nejrozšířenější chorobou tehdy byla dna, obezita, cukrovka a vysoká úroveň cholesterolu a triglyceridů.

"Strava templářů, jež byla velmi moderní, jakousi předchůdkyní středomořské diety, byla zbraní proti všem těmto nemocem," tvrdí Franceschi. "Templáři jedli maso jen dvakrát týdně, třikrát týdně měli zeleninu jako hlavní chod, často konzumovali ryby a pili vodu s pomerančovou šťávou. Do vína, které ostatně pili velmi střídmě, zase přidávali dužinu z aloe, která má antiseptické a fungicidní účinky, velmi důležité v zemích s horkým pouštním klimatem," dodává.

"Dlouhověkost byla charakteristickým znakem templářů. Podle historických dokumentů zemřel Hugues de Payens v šestašedesáti letech a poslední velmistr templářského řádu Jacques de Molay měl sedmašedesát let, když byl popraven, a to po sedmi letech vězení. V té době byla tato dlouhověkost označována za božský dar, ale ve skutečnosti to byl výsledek stravovacích a hygienických pravidel, která stanovil Bernard de Fontaine," říká Franceschi.

Templářští rytíři dodržovali základní hygienická pravidla, která umožňovala vyhnout se šíření infekcí: před jídlem si museli mýt ruce, refektář musel být vždy uklizený a ubrusy musely být vždy čisté. Templáři měli zakázaný lov, ale věnovali se chovu ryb, jichž konzumovali hojnost spolu se sýry, čerstvým ovocem a olivovým olejem.

"Templáři považovali mořské plody za vynikající náhražku masa a tak získávali omega-3 nenasycené mastné kyseliny. Soudíme, že stravovací návyky mohou být vysvětlením mimořádné dlouhověkosti templářů," uzavírají autoři studie.