Sověti i Američané chtěli stavět pomocí jaderných bomb. Příběh, na který se zapomnělo

Jaderná exploze u města, umělecká představa

Zapomenutý projekt ze studené války ukazuje, jak mohlo lidstvo budovat lepší zítřky pomocí atomových bomb.

Když se řekne "jaderná bomba", většina si vybaví obrázek rozsáhlého hřibovitého oblaku, válku a konec světa, jak ho známe. Atomové bomby v různých tvarech, délkách a tonáži byly synonymem totálního zničení, které lidstvu hrozilo během studené války a vlastně mu hrozí stále. Řada inženýrů však svého času plánovala využití neuvěřitelné síly atomových detonací k budování, nikoliv k ničení. Tzv. operace Plowshare (Radlice) si od civilního užití atomových bomb slibovala velké věci. A nebyla jediná.

Budování silou tisíce sluncí

Obrovská síla ukrytá ve štěpení atomu ze svého principu překonává jakoukoliv chemickou výbušninu, kterou lidstvo disponuje. Prvotní ideou Plowshare tak bylo využití atomových bomb jako civilních trhavin. Rozšíření Panamského průplavu? Maličkost! Takzvaným Pan-Atomickým kanálem by proplula i flotila největších lodí světa. Další nápady navrhovaly možnost vybudování nového civilního přístavu (pomocí pěti atomovek) či probourat pohoří na západě USA pro stavbu megadálnic. Pro tento Project Caryall by bylo potřeba detonací pohopouhých 22 hlavic.

Některé z nápadů čerpaly inspiraci spíše z hornictví. Výbuchy Plowshare mohly snadno a rychle odkrýt rozsáhlá podzemní ložiska nerostných surovin, ale i učinit z Arizony nové moře odkrytím zásobárny podzemních vod. Nejsvéráznějším nápadem bylo pomocí směrovaných detonací atomových bomb usnadnit masovou těžbu zemního plynu a ropy. Ve vizi Plowshare by i takové Mostecko bylo rájem na Zemi. Zřejmě nejméně problematickým – v mezích možností – cílem Plowshare bylo vytvoření podzemních rezervoárů páry, které by mohly být využity ke generování elektrického proudu.

Nutno podotknout, že Sovětský svaz nebyl Americe nic dlužen, ba naopak. Kde Plowshare v rámci výzkumu odpálil 27 jaderných bomb, Sověti pro své obdobné projekty jménem Program #6 a Program #7 odpálili 239 jaderných pum. Testovací detonace zkoumající možnost uhasit atomovým výbuchem nekontrolovaný požár zemního plynu byly dokonce přezkoumávány ještě nedávno během ropné havárie plošiny Deepwater Horizon jako možné řešení problému.

Smrt projektu

Nehledě na ambiciózní cíle se veřejné mínění rychle obrátilo proti Plowshare, především z oprávněných obav z úniků radioaktivity, k nimž došlo například při testovací detonaci v rámci testování generování páry nebo protrhání skalistého území. Program měl však i své technické potíže. Například výbuchy, které měly "stimulovat" plynutí zemního plynu a usnadnit tak těžbu, nejenže selhaly v propojení oddělených podzemních rezervoárů, ale navíc vyprodukovaly radioaktivní, a tak nepoužitelný plyn. Operace Plowshare tak byla v USA v tichosti zakončena z roku 1977.

Naopak skoro desetinásobně větší a mnohem delší sovětské programy Program #6 a Program #7 ukázaly, že civilní využití jaderných detonací může být ekonomicky výhodnější forma podpory těžby surovin, vědeckého výzkumu nebo v krajním případě hašení nekontrolovaných požárů. I sovětský program měl ale potíže s radioaktivitou, například v rámci výbuchu Kraton-3 namísto podpory těžby diamantů výbuch kontaminoval podzemní vody, rovněž poslední sovětská civilní atomová detonace tak zazněla v roce 1988.

Jiné nápady na civilní využití jaderných bomb však zdaleka nebyly podobně šílené jako operace Plowshare a sovětské programy. Příkladem budiž projekt Orion, který plánoval využití speciálních mikrojaderných pum k pohánění kosmické lodi. Orion mohl teoreticky s jejich pomocí startovat s tisíci tunami užitného nákladu i ze Země, jeho hlavní argument ale spočíval v možnosti vyslat plavidlo ke hvězdám. V lehké jaderné náloži se totiž ukrývá mnohonásobně více energie, než jakou disponuje spalované raketové palivo o stejné váze.

I tisíce tun vážící Orion se stovkami astronautů by tak mohl dosáhnout až 10 % rychlosti světla – nepředstavitelné rychlosti pro náš dnešní vesmírný program. Program byl však zaříznut poté, co se jeho autoři snažili ke spolupráci přesvědčit armádu návrhem válečné verze Orionu. Pro prezidenta Kennedyho byl po Karibské krizi nápad na vyslání kosmické lodi vybavené stovkami jaderných střel příliš šílený. Pokud by však lidstvo někdy potřebovalo rychle a se stávající úrovní technologie vybudovat mezihvězdné plavidlo, idea Orionu by podle odborníků k němu byla nejrychlejší cestou.

Ladislav Loukota