Šance, že se člověk probudí uprostřed operace, je vyšší, než se čekalo
Dokážete si představit něco děsivějšího, než že se vzbudíte na operačním stole?
Ve Velké Británii proběhla velká studie, která se zabývala velmi podceňovaným problémem – nečekaným probuzením pacienta přímo v průběhu operace. Autoři práce analyzovali více než 3 miliony záznamů z operací. A výsledek?
Dost znepokojivý… Ukázal, že během operace se probral jeden pacient z 19 600. Přijde vám to hodně? Jediná další existující (starší) studie, která pochází z USA, totiž ukazovala, že se na sále probudí dokonce každý tisící operovaný člověk. Tak jak to tedy je?
Podle nové studie nejvíc záleží na tom, jaký druh operace probíhá. Zdaleka největší riziko hrozí u snadných operací, jakými je třeba císařský řez – u něj se v průběhu operace probudila každá 670 operovaná! Zjednodušeně se dá říci, že čím náročnější operace, tím nižší je u ní pravděpodobnost procitnutí. I u těch nejnáročnějších k tomu však může dojít. A pak je to zcela děsivá zkušenost.
Pacienti, jimž se to stalo, popisují tuto zkušenost výrazy, které vyjadřují největší možnou míru hrůzy. Nejčastější a současně nejhorší je podle studie ochrnutí, dokonce je hrůznější než bolest.
Co cítí?
Velmi často jde o celkovou paralýzu, kterou jinak člověk nemá (naštěstí) šanci prožít. Nejméně polovina lidí, kteří měli to „štěstí“, že se během operace na sále probudili, trpí v důsledku této zkušenosti dlouhodobými duševními problémy.
Autoři studie však přišli také s pozitivními zjištěními. Většina lidí se totiž budí ještě před samotným chirurgickým zákrokem nebo těsně po něm, jen minimum přímo při něm. Dalším pozitivním faktem je, že tato hrůza naštěstí nemá dlouhého trvání – nejdelší zážitky trvají kolem 5 minut. I to však může vypadat jako nekonečno…
CNN popisuje jako typickou zkušenost zážitek Američanky Carol Weihrerové, která se probudila v průběhu operace oka roku 1998. Traumatem z toho trpí dodnes. „Probudila jsem se, ale nemohla jsem se pohnout. Slyšela jsem lékaře, jak říká, aby pokračovali s řezáním hlouběji do oka. Křičela jsem, respektive jsem se snažila – ale nikdo mě neslyšel. Celou dobu jsem byla vzhůru, ale nemohla jsem o tom nikomu říci…“
Nová studie podle jejích tvůrců přispěje k tomu, aby se dalo řadě podobných případů předcházet.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: