Ruský satelit se pokusil přeměnit noc na den: Nejsvéráznější vesmírný pokus proběhl před 24 lety

Jejich projekt „vrhání orbitálních prasátek“ vešel do historie skrze trojice satelitů Znamya a patří mezi nejsvéráznější vesmírné pokusy historie lidstva.

Partyzánský program

Navzdory prazvláštní premise projektu nebyl Syromjatnikov žádný nováček kosmického programu. Už ve 23 letech získal pozici přímo pod Sergejem Koroljevem, otcem největších sovětských úspěchů jako vypuštění Sputniku 1 nebo Gagarinova letu. Syromjatnikov se rychle dostával do vedoucích pozic a vděčíme mu mimo jiné i za návrh univerzálního spojovacího mechanismu využitého při misi Apollo-Sojuz, jehož prvky dodnes využívá Mezinárodní vesmírná stanice. Od 80. let si jeho pozornost však získala jiná technologie – sluneční plachetnice.

Kosmický program byl ale na podobně vybájené projekty zoufale podfinancován a někdejší ambice meziplanetárních výprav s využitím slunečních plachetnic byly ty tam. Syromjatnikov ovšem v roce 1988 přišel na způsob, jak výzkum plachetnice prodat rozpočtářům jako praktický výzkum osvětlování noční části planety. Především severské regiony Sovětské svazu totiž trpěly jak na nedostatek světla, tak i tepla. Vesmírné zrcadlo mohlo být řešením obou kolonizačních problémů.

Pokud by uspěla, měl být noční povrch osvětlen formací satelitů obíhajících ve výšce 1700 kilometrů. Každý z nich by jako odrazivou plochu využil tenké papírové plátno o průměru 200 metrů. K tomu však bylo nejprve třeba položit praktické základy a ověřit technologii. Tak se zrodil program Znamya. Už tehdy se objevily první problémy – způsobil je kolabující Sovětský svaz. Syromjatnikov měl k dispozici jen velmi omezené zdroje. Řada z jeho vědců pracovala na návrhu a konstrukci prototypu odrazivého satelitu, známého jako Znamya 2, dlouhé měsíce bez výplaty, techniku samotnou pak mnohdy dostali od kolabujících státních firem. Po letech práce konečně na stanici Mir odstartoval na palubě zásobovací lodi Progress malý satelit, aby byl odtud 4. února vypuštěn na svou dráhu.

Produkt jiné doby

Po svém rozevření vrhala Znamya 2 na úsek povrchu pod sebou světlo o intenzitě měsíčního úplňku! Pro pozorovatele rozhodně nešlo o prapodivnou anomálii, menší efektivitu částečně ovlivnila oblačnost, dodnes je ale Znamya 2 stále nejsvítivějším objektem, který lidé posadili na oběžnou dráhu. Rychle se sice rozběhly práce na navazujícím satelitu Znamya 2,5. Na jeho vypuštění došlo až pět let na to, v roce 1999, a bohužel u něj došlo na technickou závadu. Zrcadlo bylo poškozené po kolizi s anténou Miru a satelit nakonec shořel v atmosféře. Peníze na třetí pokus se nikdy nepodařilo získat a Syromjatnikov sám zemřel v roce 2006.

Idea umělého osvětlení noční části planety vesmírnými zrcadly sahá nejméně do 60. let, a je obvykle spojována s bezbřehým optimismem na způsob "poručíme větru, dešti". Jeho vynálezci si od toho slibovali možnost prodloužit pracovní dobu i na noční hodiny a zrychlení růstu zemědělských plodin. Syromjatnik sám argumentoval možností ušetřit za umělé osvětlení nočních měst. Je však obtížné si něco takového představit v dnešní praxi.

Vedle poněkud absurdní snahy prodlužovat pracovní dobu jednotlivců na úkor všech lidí v osvětlené oblasti by osvětlení rovněž narušilo přirozené tempo všech přírodních systémů. Jako bonus by navíc reflektor v osvětleném bodě zvyšovat teplotu – při masovějším nasazení by tak tato praktika bezpochyby urychlovala zvyšování průměrných teplot planety. To vše spolu s nemalou cenou orbitálních zrcadel by byla obrovská cena za to, že obyvatelé měst ušetří za elektrické účty.

Ladislav Loukota