Vykopané mrtvé převlékají a fotí se s nimi. Morbidní rituál se stal turistickou atrakcí

Slunce v jižní části indonéského ostrova Sulawesi nemilosrdně peče a v jeho žáru se sluní několik zachovalých mumifikovaných mrtvol. Těla jsou oblečená ve svátečním oblečení a jejich příbuzní okolo nich chodí, zvedají je, chovají, objímají, hladí, převlékají do tradičních oděvů i moderních triček. Někteří se s nimi fotí, zapalují jim cigarety a nasazují dioptrické i sluneční brýle. Některým do rakví vkládají i mobilní telefony.

Přečtěte si také: Řekové se omlouvají za smrt Češky: Zdravotní péče? Jako z třetího světa, sanitka jela 51 minut

Na lidi zcela nepřipravené objevovat cizí kulturu by celý výjev mohl působit jako z hororu a i pro větší volnomyšlenkáře bude přinejmenším podivné ono snoubení očividně prastaré tradice a moderních rekvizit. Rituálem zvaným Ma’nene ale pozůstalí lidé z kmene Toraja velmi láskyplně vyjadřují úctu a cit k zemřelým.

Smrt pro ně není definitivní

Pro Torádži je totiž úmrtí spíš pozvolný než jednorázový proces. Těla zemřelých uchovávají ve zvláštní místnosti v domě, kde ostatky postupně mumifikují. A mrtvá těla tam zůstávají po celé měsíce, či dokonce roky. Tak dlouho, dokud rodina nenashromáždí dostatek finančních prostředků na řádný a extrémně nákladný pohřební rituál, který někdy trvá i dvanáct dní. Obětují se během něj i stovky vepřů a desítky buvolů, sejde se mnoho hostí, které pozůstalí ubytovávají v domech speciálně postavených pro tuhle příležitost. Den, kdy je člověk pohřben, zkrátka Torádžové považují za nejvýznamnější v životě. Není divu, že existují i případy jako ten, kdy v roce 1985 pohřbívali člověka zemřelého za japonské okupace (1942–1944).

Do chvíle, kdy rodina na tento řádný rituál naspoří a duch zemřelého může putovat do říše mrtvých zvané Puya, zůstává podle Toradžů v našem světě.

Ma’nene se koná každý rok dva či tři, podle toho, jak se rodina dohodne. Příbuzní se sejdou, zemřelé exhumují a vytáhnou je vysušit na slunce.

Hrobku pečlivě uklidí a potom se věnují svým zemřelým příbuzným. Ometou z nich pavučiny a hmyz, obléknou je do čistého oblečení a vyfotí se s nimi, zkrátka se radují z jejich přítomnosti, a když je po tomhle očišťovacím rituálu zase ukládají, pláčou, protože vědí, že je uvidí zase až při dalším Ma’nene.

Mohlo by vás zajímat: Nejtajemnější hora světa je spojená s mimozemšťany, přeživšími z Atlantidy, třímetrovými mumiemi a duchy

Není divu, že se tenhle podivný svátek stal do jisté míry turistickou atrakcí, alespoň tak, jak je to v nedobře dostupné lokalitě možné. Některé zdokumentované výjevy jsou zcela fascinující. Existují například fotografie lidí, kteří drží mumifikovaná miminka – své sourozence, kteří jim zemřeli, když byli sami ještě dětmi. Zapálená cigareta v ústech zemřelého příbuzného, který si ji vždy rád vychutnal, pak vlastně už nezní tak divně.

Zdroj: Authentic-indonesia.com, New York Times