Proč zvířata žerou plast? Voní jim jako jídlo

Plasty zabíjí. Ale voní jako jídlo Zdroj: Topi Pigula

Jak se světové oceány plní stále větším množstvím plastů, přibývá zvířat, která plasty konzumují. Počet pohlcených plastových předmětů je tak vysoký, že to nemůže být jen náhodnou konzumací – některým zvířatům plast zjevně chutná. Otázka, na kterou vědci hledají odpověď, zní: Proč?

Předpoklad zní, že řada mořských tvorů pokládá plast za něco jedlého – týká se to všech možných mořských organismů od zooplanktonu až po ty největší kytovce.

Kril - základ potravního řetězce

Nová vědecká studie popsala příčinu tohoto problému. Jádro pudla je u krilu. Tyto drobní korýši jsou primárním zdrojem potravy pro mnoho mořských ptáků. Kril se zase živí mořskými řasami. A když se tyto řasy rozkládají, uvolňuje se přitom z nich sírou páchnoucí substance jménem dimethyl sulfid neboli DMS. Mořští ptáci pochopili, že po krilu je ideální pátrat právě v oblastech, které páchnou po této látce.

Tento bezbarvý plyn odporného zápachu známe dobře i my lidé; setkáváme se s ním například v kravínech nebo vepřínech, ale třeba také v kafileriích, kompostárnách nebo v čistírnách odpadních vod. Jde zkrátka o typický zápach smrti a rozkladu.

Plovoucí plast je pro mořské řasy dokonalou základnou, na níž jsou schopné žít. Když se pak řasy rozkládají a vypouštějí DMS, zachycuje se tento zápach také na plastu. Ptáci, kteří se řídí podle zápachu DMS, tak míří do pasti – místo krilu požírají umělou hmotu. Z nich se pak plasty šíří do zbytku potravního řetězce.

Pach jídla

„Zápach DMS je pro ně jako pozvání k večeři,“ vysvětluje Matthew Savoca z University of California, který tento fenomén zkoumal. Když ho zvířata zaznamenají, nedokáží se tomuto chemickému našeptávači ubránit – spolknou vše, co alespoň trošku tímto zápachem „voní“. Žerou to potom tak dlouho, dokud nemají zcela plné žaludky, což v případě plastu znamená, dokud nezemřou. Z jejich rozkládajících se těl se pak umělá hmota dostává dále do oběhu – mrchožrouti, kteří by se normálně volně plovoucímu plastu vyhnuli, ho sežerou společně s mrtvým tělem.

Plastů ve světových oceánech rychle přibývá – od 60. let 20. století se jeho množství přibližně každých 10 let zdvojnásobí. Roku 2014 ho tam bylo již čtvrt miliardy metrických tun, nejčastěji v podobě drobných částeček velkých asi jako zrnko rýže. Biologové zatím popsali asi 200 druhů zvířat, která plast konzumují – patří mezi ně želvy, kytovci, ptáci, několik druhů mořských ryb i savců. Umělou hmotu požírají prakticky všechny druhy mořských ptáků...

Až doposud se vědci domnívali, že za to může jeho vzhled – věřili, že zvířata zaměňují plast za potravu z vizuálních příčin, například proto, že igelitové sáčky považují za medúzy.

Text: MK