Proč tak milujeme droidy z Hvězdných válek? Známe vědecké vysvětlení

Sedmá epizoda Hvězdných válek představila droida BB-8, který se především u mladších diváků stal okamžitým hitem a přidal se tak k oblíbenosti již kultovní dvojice C-3PO a R2-D2. Zlatou barvou potažený humanoidní odborník na etiketu a jeho věrný druh, neohrožená pípající popelnice, se stali miláčkem fanoušků už na konci 70. let. V nejnovější, tedy deváté epizodě s podtitulem Vzestup Skywalkera se navíc objevuje i nový robot jménem D-O, kterého se studio Disney jistě pokusí opět marketingově využít. Čím to je, že nás tihle umělí pomocníci pořád tak fascinují?

Povedený marketing Hvězdných válek

Humanoidní C-3PO, fungující obvykle jako překladatel a odborník na komunikaci, částečně předpověděl existenci služeb založených na strojovém učení – především známý Google překladač. I moderní domácí asistenti od předních technologických gigantů dokážou v řečovém projevu využívat pomlky a spojovací zvuky jako „hm“, aby jejich projev byl přirozenější. Bez ohledu na vzhled však máme tendenci psychologicky považovat droidy za částečně lidské bytosti – jakkoli to může znít absurdně.

U tohoto robota navíc můžeme sledovat i další projevy chování, které ho v našich očích polidšťují. Vykazuje totiž hluboce lidské emoce – strach, zájem, hrdinství či zbabělost, odhodlanost… Ve filmech bývá tato paleta charakteristik vysvětlována použitým programem, který by však v reálných podmínkách naší, ne tak úplně vzdálené galaxie nebylo jednoduché vytvořit. Navíc živí hrdinové ve filmech o Hvězdných válkách o své droidy často důsledně pečují a mají k nim blízké vztahy, což jako diváci samozřejmě vnímáme. Zároveň si ale pořád uvědomujeme, že se jedná o neživé věci, a tak nás nerozhodí, když je vidíme „umírat“ v hromadných bitvách. Ostatně, z toho důvodu nás nechávají chladnými i úmrtí stormtrooperů – přestože se jedná o lidi, které kladní hrdinové zabíjejí po desítkách, díky dehumanizujícím uniformám bez možnosti zahlédnout obličej si tyto komparzisty nijak polidšťovat nepotřebujeme.

Droid – nejlepší přítel člověka?

Tyto jevy se pak podařilo dotáhnout nejdál u před pár lety představeného BB-8, který už byl vymýšlen se znalostí toho, co u jeho předchůdců fungovalo. Došlo na využití prvků, které se nám zdají roztomilé u malých zvířat a dětí, a tak v několika scénách z aktuální trilogie vidíme, jak se s kulatým robůtkem Poe Dameron mazlí, jako kdyby se jednalo o jeho psa. I velké „oko“, simulující toužebný psí pohled, a neustálé vrtění (tak vzdálené reálným robotům, naopak typické pro čtyřnohé miláčky) pomáhají budit dojem, že droid má osobitý charakter, a snadněji tak k němu přilneme. Loutkař Brian Herring, který se na vzhledu i chování BB-8 podílel, se prý snažil jeho osobnost připodobnit k psovi plemene Jack Russell.

V tomto ohledu ostatně prošlapal cestu právě milovaný R2-D2, který kombinací odvahy, hladu po dobrodružství, věrnosti a až dětinské radosti z úspěchů svých spolubojovníků ukázal, jak může plechový válec emočně zaujmout. Výsledku rozhodně pomohl i fakt, že se nejednalo o loutku či kompletně digitálně vytvořenou postavu (jak je dnes běžné), nýbrž o skutečného člověka ve velmi specifickém kostýmu. Zvuky i pohyby jsou tak kombinací technologie a lidského faktoru, obecně zcela zásadních ingrediencí v popularitě celého univerza Hvězdných válek.

Text: MS