Proběhl první císařský řez v Praze?

Na dřevorytu z roku 1506 se nad rodičkou naklání skupina mužů, z nichž jeden mává nástrojem připomínajícím obrovskou břitvu nebo malou šavli. Na rozříznutém břiše ležící ženy sedí miminko, jímž má být Julius Caesar. Právě podle něj se vyjmutí novorozence skrz dutinu břišní má nazývat císařským řezem. Jenže onen dřevořez je mnohem mladší než údajný císařský řez, k němuž došlo ve středověké Praze.

Císařským řezem měl na svět přijít Buddha i Asklépius. Zatímco ten první byl zakladatelem náboženského směru, druhý ze jmenovaných byl sám bohem, kterého „porodil“ z klína mrtvé matky Koronis jeho otec Apollo. Pod tíhou zákona zvaného Lex Regia de inferendo mortuo, jenž zakazoval pohřbít těhotnou ženu, se břicha otevírala ženám ve starém Římě. V praxi to znamenalo, že znalost anatomie by byla, leč chyběla anestetika a naopak „přebýval“ traumatický šok. Tato dnes poměrně běžná operace by ve středověku byla extrémně rizikovou záležitostí. Umíralo se na mnohem „lehčí zranění“ než bylo otevření břicha. Děti takto vyňaté z dělohy byly nazývány caesones nebo caesares, od latinského caedo – rozřezávati.

Druhá manželka Jana Lucemburského a zároveň česká královna se jmenovala Beatrix Bourbonská. Právě ona je v současnosti velmi diskutovanou ženou – porodila svého syna a nevlastního bratra Karla IV císařským řezem?

Svědčí pro to některé historické podklady. Jedním z nich, jak píše aktuální vydání časopisu Reportér, je i zmínka o stavu matky po porodu. To nebylo obvyklé. Do pátrání po dávno zmizelém příběhu, po kterém se navíc nezachoval žádný přímý důkaz, se pustili docent Antonín Pařízek, profesorka Milada Říhová a doktor Václav Drška. Jejich práce publikovaná v časopise České gynekologie sice 100% nepotvrzuje, že zmiňovaný císařský řez proběhl, na to je pro akademický svět skutečně málo důkazů, ale vystavuje na světlo celou řadu důkazů nepřímých.

Jedná se zejména o archívní písemné materiály. Byl tedy Václav vyňat „nepřirozeným“ způsobem z těla Beatrice Bourbonské? Jedna z nejstarších zmínek se vyskytuje ve vlámské rýmované kronice. „Jedná se o dílo neznámého pisatele, který tvořil v první polovině 15. století. Podle J. F. Wilemse je známo, že se tento neznámý autor pohyboval v nejbližším prostředí brabantského vévody Jana IV,, mohlo jít o jeho rádce nebo diplomata. Autor Brabantsche Yeesten neskrývá svůj údiv nad zákrokem, o kterém nikdy neslyšel, že by byl proveden – s výjimkou Julia Caesara, podle něhož dostal i své jméno – nicméně tvrdí, že budoucí vévoda byl vyňat z matčina těla a rána se zhojila,“ cituje Robert Čásenský v Reportéru část odborné zprávy.

Václav se narodil 25. února 1337 a jeho zrození doprovázely latinské oznamovací dopisy, v nichž bylo výslovně zmíněno, že u matky nedošlo k porušení těla. Připomeňme, že tehdy neexistoval jiný způsob porodu, než vaginální „klasika“, takže nebylo nejmenšího důvodu cokoli podobného oznamovat. Když rodička u porodu zemřela, jednalo by se o sice smutnou, nicméně jinak podanou zprávu. Nevíme co způsobilo, že nejlepší lékaři své doby riskovali na svou dobu opravdu unikátní operaci. Faktem ale zůstává, že co se týče kvality lékařské péče, to nejlepší bylo k dispozici právě u královského dvora. A jelikož byla Beatrix ve vysokém stupni těhotenství, je velmi pravděpodobné, že ji do Prahy doprovázel zkušený medicínský personál.

Dnes je císařský řez relativně bezpečnou operací a v některých zemích dokonce vyhledávaný způsob, jak dostat potomka na svět. Ale pokud se Praha stala svědkem něčeho podobného už ve 14. století, kdy se na otravu krve umíralo i při mnohem běžnějších zraněních a operacích, bylo by Václavovo zrození a přežití jeho matky skutečným lékařským zázrakem.

Text: Topi Pigula