Pradědeček ISS: Pohnutá historie Saljutu 1

Před 45 lety, 19. dubna 1971, byla z kosmodromu Bajkonur raketou Proton-K vynesena na oběžnou dráhu první orbitální stanice v historii lidstva Saljut 1. Stanice, která zanikla 11. října téhož roku, byla na oběžné dráze 175 dní, z toho 24 dní s lidskou posádkou.

Ačkoli vypuštění stanice bylo velkým úspěchem, její "zabydlení" provázely značné problémy a pro posádku skončilo tragicky. První pokus o dopravu lidí na Saljut 1 učinila kosmická loď Sojuz 10. Ta se sice spojila se stanicí, ale posádka nebyla schopna do ní přejít, údajně kvůli vadě na poklopu. Mise byla po necelých dvou dnech zrušena.

Spojení a úspěšné vysazení posádky se povedlo až Sojuzu 11. Kosmonauti Georgij Dobrovolskij, Vladislav Volkov a Viktor Pacajev na stanici strávili 23 dní a několik hodin. Při návratu do atmosféry však všichni zahynuli. Příčinou bylo předčasné otevření poklopu pro vyrovnávání vzduchu. V důsledku poklesu tlaku v kabině se posádka udusila. Kosmonauty sice mohly ochránit skafandry, ty však na sobě neměli, neboť by se s nimi do kabiny Sojuzu nevešli. Raketa byla totiž konstruovaná pouze pro dvoučlennou posádku ve skafandrech.

Saljut 1, který v říjnu 1971 zanikl v atmosféře nad Tichým oceánem, tvořily tři moduly o celkové hmotnosti 18,4 tuny, délce 20 metrů a šířce čtyři metry. Pohyboval se ve vzdálenosti zhruba 200 kilometrů od zemského povrchu. Během své existence zaznamenala 2929 obletů Země.

Druhou vesmírnou stanicí byl americký Skylab, který se vesmírem pohyboval v letech 1973 až 1979. Další ruská vesmírná stanice Mir byla vypuštěna v roce 1986 a zanikla v roce 2001. Od roku 1998 je v provozu Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) a od roku 2011 na oběžné dráze krouží také čínská kosmická stanice pojmenovaná Tchien-kung (Nebeský palác).

ČTK