Plast v mořích bude v roce 2050 vážit víc než ryby!

Moře zabírají sedm desetin povrchu planety, mohlo by se proto zdát, že vývoz odpadků do vodních ploch zůstane stranou pozornost. Právě pro svou velikost se ovšem znečištění vodních ploch stává stále výraznějším problémem. Oceány totiž vedle atmosféry slouží jako nejdůležitější regulátor stabilního klimatu. Nejnovější projekce tempa znečišťování moří odpadky přitom varuje, že sotva za 30 let budou miliony tun plastového odpadu vážit víc než veškerý oceánský život.

Dopady odpadu

Tvrdí to alespoň studie Nadace Ellen MacArthurové předložená v lednu na ekonomickém fóru v Davosu. Podle analýz končí na skládkách až 95 % plastových obalů využívaných například v potravinářství, do recyklace tak míří jen 5 %. Z obalů končí až 40 % na skládkách a přes 30 % pak končí v moři. Nadace pro ilustraci vypočítává, že je to totéž, jako kdyby minutu co minutu jeden popelářský vůz vyklopil do moře celý svůj obsah. 3600 vozů denně, přes milion a 300 tisíc vozů ročně.

Pro oceánský ekosystém jde o problém. Plast často končí v potravním řetězci a jeho požití může vést k ucpání zažívacího systému a smrti. Ani dlouhodobá přítomnost menšího počtu plastu v organismu není zrovna nejzdravější. Projektovaná vyšší poptávka po plastu navíc znamená i více oceánských cest tankerů s fosilními palivy a vypouštění více ropných produktů do moře, nemluvě o občasných katastrofálních nehodách.

Nejde však jenom o enviromentální, ale rovněž ekologickou problematiku. Ztracené jednorázové plastové odpady vyjdou rok co rok na 80 až 120 miliard dolarů, ekvivalent dnešní ceny programu Apollo. Míra našeho znečišťování plastem od roku 1964 stoupla dvacetinásobně a odhaduje se, že se stoupající populací planety a zvyšující se životní úrovní v tzv. třetím světě by se měla do roku 2035 zdvojnásobit, a do roku 2050 zečtyřnásobit.

Cesta za záchranou

Zdaleka se nejedná o jediné ohrožení oceánské fauny a flory. Již dlouho se například ví o zvyšující se míře kyselosti a průměrné teplotě mořské vody, která nejvíce ohrožuje korálové útesy. Jenže zatímco snížení teploty nebo složení vody je maratonem na dlouhou trať a neobejde se bez obrovských zásahů do průmyslu, téma odpadu je "pouze" otázkou přísnější kontroly skladování, recyklace a iniciativ pro likvidaci již existujícího odpadu.

Jednou z možností redukce již existujícího plastového odpadu je projekt Ocean Cleanup Array, s nímž se před třemi lety proslavil teprve devatenáctiletý Boyan Slat. Série statických filtračních stanic zachycujících plovoucí plasty by byla umístěna v oblastech nejčastějšího potkávání mořských proudů. Voda by tak plast přivedla sama. Slat chce již letos projekt rozjet na komerční úrovni, spočítal si totiž, že množství získaného plastu by celý byznys víc než platilo. I zde je však problémem celková návratnost výdajů – stávající nízká cena ropy totiž znamená, že recyklace je ekonomicky stále méně výhodná.

Samotná Nadace Ellen MacArthurové, pojmenovaná po britské námořnici, držitelce několika plavebních rekordů a aktivistce, doporučuje spíše regulační omezení zvýhodňující obaly papírové a restrikce skladování, které by měly množství odpadu zastavit už ve svém zárodku. Netřeba ovšem dodávat, že podobný zásah do svobodného trhu má velké množství odpůrců. Další možností by bylo řešení technologické, například snazší recyklování, povrch odolný nečistotám anebo obaly, které by se samovolně rychleji rozkládaly.

Ladislav Loukota