Neurolingvistické programování je občas zneužíváno hamižnými osobními kouči

Na zkratku NLP jste možná už narazili. Skrývá se pod ní složitě znějící a vlastně vcelku zavádějící termín „neurolingvistické programování“. Autorem názvu je filosof Alfred Korzybski, přestože současná podoba pojmu pochází od Richarda Bandlera a Johna Grindera. První má psychologické a matematické vzdělání, druhý lingvistické. Společně se v 70. letech rozhodli vytvořit psychoterapeutickou metodu, která se bude zakládat na striktně vědeckých základech a sledování práce veleúspěšných terapeutických ikon, jimiž tou dobou byli třeba Fritz Perls, Virginia Satir či Milton Erickson. To zní ambiciózně, že?

Terapie pomocí NLP?

Základem konceptu je důraz na dominantní smyslové modality, podle nichž člověk vytváří vnitřní mapy. To znamená, že každý z nás preferuje přijímání informací jiným způsobem – někdo si lépe zapamatuje informace podané obrazově (vizuální typ), někdo zvukově (auditivní typ), někdo pomocí vlastních pocitů a pohybu svého těla (kinestetický typ). Tato modalita následně formuje jazyk včetně vnitřní řeči – tedy určuje, jak o daných tématech vůbec budeme přemýšlet. A po myšlení a řeči následuje chování jakožto závěrečná fáze těchto procesů.

Samotná terapeutická metoda se řadí ke komunikačním technikám a zdůrazňuje vztah terapeuta a klienta. Užívá kupříkladu přerámování, tedy redefinování určité situace, nahlédnutí jinou optikou. Jazyk je totiž v našem prožívání stejně důležitý jako mentální a tělesné procesy, a tak způsob, jak o věcech mluvíme, úzce souvisí s tím, jak se v určitých situacích cítíme a následně i chováme. Odtud se tedy vzala lingvistika v názvu metody, ovšem další dvě části názvu jsou už problematičtější a stojí za kontroverzním přijetím celé myšlenky.

Předpona „neuro-„ totiž bývá užívána v souvislosti s neurovědami, tedy naukami o mozku – jenže v tomto případě jde o používání smyslů, nikoli přímo mozku. Podobně zavádějící je i termín programování. Jako program totiž sice můžeme označit sled procesů, pravděpodobněji však termín pochopíte jako snahu o jakési „přeprogramování“ lidské mysli, přepsání starých a nefunkčních vzorců novým programem. A taková terminologie je pro terapeutickou práci rozhodně velmi nešťastná, přestože zároveň atraktivní pro oblasti seberozvoje a koučování; a právě tam NLP zakořenilo nejvýrazněji.

Problematické základy i aplikace

Kognitivně-behaviorální terapie bývají mezi laickou veřejností poměrně oblíbené. Patří sem například technika expozice, tedy postupnému vystavování se obávaným podnětům. Jestliže se tedy chorobně bojíte pavouků, můžete svůj strach zmírňovat tak, že nejdříve strávíte chvíli ve stejné místnosti jako pavouk v teráriu, následně se k němu trochu přiblížíte a tak dále – kýženým výsledkem je desenzitizace, tedy znecitlivění vůči dříve tak obávanému podnětu.

Neurolingvistické programování pracuje s podobně jednoduše pochopitelnými a zdánlivě realizovatelnými technikami. Celkově se nejedná o nikterak vyhraněný soubor pomůcek či teoretického zázemí, což je pro uznání ze strany rigidní vědy samozřejmě problematické – a v současném trendu evidence-based léčby (tedy podložené vědecky prokazatelnými závěry) dvojnásob. Totéž je však zároveň předností pro kouče a seberozvojové guru jako Anthony Robbins či Paul McKenna, kteří dokázali na základě knih, přednášek, workshopů a seminářů na toto téma vydělat obrovské množství peněz. Zastánci NLP se leckdy neostýchají kombinovat vědecké poznatky s ezoterikou a všelijak pochybným šarlatánstvím, což původnímu konceptu samozřejmě jen škodí.

Ani ten však rozhodně není bez pochybných škraloupů. Bandler a Grinder totiž tvrdili, že jejich metoda dokáže každému člověku přiblížit model mysli těch nejúspěšnějších lidí, díky čemuž se může kdokoli „naučit přemýšlet“ jako oni. Autoři se navíc chvástali prohlášeními, že během pouhého jednoho sezení se zkušeným NLP lektorem se mohou klienti zbavit fóbií, deprese i různých zdravotních problémů. To jsou rozhodně velmi silná prohlášení, jež se navíc nikdy nepodařilo podpořit seriózními výzkumy; namísto toho jsme se však setkali se zneužíváním některých poznatků pro účely marketingu, obchodního přesvědčování a sebeprezentace.

Pokud tedy někde na tento termín narazíte, měli byste se mít na pozoru – nabízená kniha či přednáška může být jak sympatickou snahou o přenesení vědeckých poznatků o jazyku a myšlení do běžného života, tak i pochybnou a zcela nevědeckou pastí na naivní zájemce o seberozvoj, kteří neváhají zaplatit nekřesťanské peníze za bláboly. Určitě by bylo nespravedlivé šmahem smést všechna východiska této metody ze stolu, jelikož třeba v oblasti sledování očních pohybů se podařilo zajímavých závěrů docílit, ale pod nálepku NLP se s velkou pravděpodobností schová i libovolný pseudovědecký šarlatán, jenž se nesnaží proniknout do vaší mysli zdaleka tolik jako do vaší peněženky.

Text: MS