Největší z největších – vznášedlo, které mohli postavit jen v Rusku!

Ruský Zubr - Obrázek 1 Zdroj: Wikimedia Commons

V Sovětském svazu bylo téměř vše podřízeno potřebám vojensko-průmyslového komplexu, jak se tam tehdy zbrojnímu průmyslu říkalo. Proto mohly vznikat velkolepé projekty, které neměly ve světě obdoby.

Jedním z nich bylo i vojenské výsadkové vznášedlo pojmenované Zubr. Do služby u sovětského námořnictva přišlo v roce 1986, nicméně nějakého velkého rozšíření se nedočkalo. Nebylo ani první, které se ve výzbroji námořnictva SSSR objevilo, menší sloužila již dříve, stejně jako například v USA. Nicméně svými rozměry a nosností překonávalo vše, co spatřilo světlo světa. A platí to až dodnes.

Zubr byl konstruován jako velkokapacitní prostředek pro rychlý výsadek bojových jednotek na pobřeží a také pro kladení námořních min ve velkém měřítku. Vznášedlo unese až tři bojové tanky nebo deset obrněných transportérů se 140 vojáky anebo až 360 vyzbrojených vojáků námořní pěchoty. Maximální nosnost činí 131 tun, pro srovnání americký transportní letoun C-130 Hercules může vzít na palubu kolem 90 vojáků a unese něco kolem 30 tun. O impozantní velikosti svědčí i rozměry, délka i s nafouknutým vzduchovým polštářem činí 57,3 m, šířka 25,6 m a výška 21,9 m.

Trup je rozdělen podélně do tří sekcí. Střední část pojme výsadek a přepravovaná vozidla nebo náklad, ve dvou postraních jsou umístěny elektrické agregáty, strojovny, vybavení a prostory pro posádku. Pro snadný výsadek i naložení nákladu má vznášedlo přední i zadní sklopnou rampu. Trup je lehce pancéřovaný, takže odolá lehkým palným zbraním, střepinám dělostřeleckých granátů a má i ochranu proti zbraním hromadného ničení.

Zubr se může snadno pohybovat jak nad vodní hladinou, tak i nad rovnou pevninou, močály, bažinami a dokáže překonat překážku až dva metry vysokou. Maximální rychlost je úctyhodných 60 uzlů. Taková rychlost u stroje, jenž plně naložený váží 555 tun, vyžaduje pořádný výkon. Zubr používá ke svému pohybu pět turbovrtulových motorů Kuzněcov NK-12MV, které jsou známé i z bombardérů Tu-95. Každý má výkon kolem 11 tisíc kW, přičemž dva celý stroj nadnášejí a zbytek pohání tři tlačné vrtule na zádi. Ty jsou opatřeny prstenci a řídícími kormidly a měří v průměru 5,5 m. S vlastní zásobou paliva je pak Zubr schopen operovat nepřetržitě až pět dní. Pohonný systém je však velkou slabinou vznášedla, motory samy o sobě nemají moc velkou životnost, vydrží asi jen 500 hodin provozu.

I když je zubr hlavně výsadkovým plavidlem, má dosti silnou výzbroj. Na horní palubě na přídi jsou u ruských verzí umístěny dva dvacetidvouhlavňové 140 mm raketomety Ogoň a dvě věžičky pro střelecký systém AK-630 s šestihlavňovými kulomety ráže 30 mm. Posádka disponuje i čtyřmi přenosnými protiletadlovými odpalovacími komplety Strela 3. Pro kladení min jsou na palubě jejich vrhače.

Bylo vyrobeno všehovšudy asi deset zubrů, na začátku devadesátých let dva nedostavěné kusy v Rusku sešrotovali. Dnes těmito vznášedly disponují námořnictva Řecka, Ukrajiny a Ruska. Řekové mají čtyři, jež byly dodané ruskými i ukrajinskými firmami v minulém desetiletí, dvě provozuje ruské námořnictvo a jedno nebo dvě by mělo mít ve svém stavu námořnictvo Ukrajiny. Jaký je jejich stav nyní, však není známo. Čtyři kusy si objednala u Ukrajiny Čína, ovšem dodá je nejspíše Rusko, protože to nyní okupuje Krym, kde se nacházejí loděnice, jež zubry stavějí. Čína ovšem plánuje i odkoupení řeckých strojů, takže by měla za pár let disponovat nejmohutnější vznášedlovou flotou na světě.