Největší nebezpečí pro vědu? Predátorské časopisy!

Na dnešní tiskové konferenci na to upozornil Jaroslav Švelch, odborný asistent Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze (FSV UK). Tým z této fakulty experimentem na jednom z takových časopisů ověřil, že oceňované databáze nejsou neomylné.

Šlo o časopis Mediterranean Journal of Social Sciences, jenž je přítomný jak v databázi Scopus, tak na Beallově seznamu predátorských časopisů. Pokud je časopis uveden v renomované databázi jako Scopus, je článek publikovaný na jeho stránkách automaticky posuzován jako hodnotný. Z toho vyplývá finanční ocenění podle hodnocení výsledků výzkumu.

V tomto časopise bylo zveřejněno osmnáct článků, které jsou uvedeny v aktuálním českém hodnocení vědy. Za otištění autor platí poplatek 200 eur. Tým z FSV UK pro ověření kvality časopisu vytvořil fiktivní článek analyzující vymyšlené výstupy z českého tisku ke krizi na Ukrajině. Byl napsán špatnou angličtinou, měl špatnou metodologii. Navíc byl do něj vložen odstavec, v němž autoři výslovně popsali snahu upozornit touto cestou na problém predátorských časopisů.

Ověřili velmi nízkou kvalitu odborného posouzení, která je jedním ze základních rysů predátorských časopisů. "K našemu překvapení nám přišly velice pozitivní reakce. Jediné opravy se týkaly toho, co opravil Word," uvedla členka týmu, doktorandka Tereza Krobová. Výtky autoři opravili a dostali potvrzení, že jejich článek vyjde v červencovém čísle.

Tereza Stöcklová z Akademie věd ocenila, že tento experiment ukázal na systémový problém. Za jeden článek publikovaný v tomto časopise by instituce, pro niž autor pracuje, získala odhadem 20 000 korun ročně.

Predátorské časopisy začaly masivně vznikat v posledních deseti letech. Jejich rozmach je poháněn tím, že v hodnocení a následně financování vědy a výzkumu hraje klíčovou roli publikační činnost. Upozornil na to také autor a správce respektovaného seznamu predátorských časopisů, knihovník z Coloradské univerzity Jeffrey Beall. Ten byl hostem dnešní konference Parazitické vztahy v akademickém publikování, kterou pořádaly Univerzita Karlova a Akademie věd.

Řada predátorských časopisů se snaží zmást vědce tím, že názvem i grafikou napodobují renomované tituly. Samy oslovují vědce s výzvou k publikování. Vybírají od autorů poplatek za otištění článku, takže jde o výnosný obchod. Beall svůj seznam tvoří podle několika stran vlastních kritérií. "Je to subjektivní posouzení. Nenašel jsem způsob, jak to posoudit objektivně," uznal. Většina predátorských časopisů, která je na jeho seznamu uvedena, je však podle něj tak špatná, že je zařazení jednoznačné.

ČTK