Nejdůležitější stavba na Zemi: Dechberoucí projekt je klíčový pro budoucnost lidstva

Olkiluoto je domovem jaderné elektrárny a jeho geologické podloží, tvořené tvrdými granitovými skalami, je ideální pro dlouhodobou izolaci nebezpečného odpadu. Stabilita tohoto podloží je klíčová – v kombinaci s hloubkou a minimálním seismickým rizikem poskytuje ideální podmínky pro udržení radioaktivního materiálu mimo dosah člověka i přírody tak dlouho, jak si bude přát.

Hrozba jaderného paliva

Jaderné palivo, i když je mnohem čistší a méně znečišťující než fosilní paliva, přináší složitý problém v podobě jaderného odpadu. Většina (90 procent tohoto odpadu) je klasifikována jako nízkoaktivní, zahrnující například lehce kontaminované oblečení a nástroje. Pouze malé množství odpadu je vysoce radioaktivní, ale z druhé strany obsahuje většinu veškeré radioaktivity materiálu.

Podle Agentury pro jadernou energii trvá přibližně 10 000 let, než radioaktivita poklesne na úroveň přirozeného pozadí uranu v jeho původní rudě. S tímto problémem se potýkají státy po celém světě a návrhy na jeho řešení zahrnovaly například ukládání pod oceánské dno nebo dokonce jeho vypouštění do vesmíru.

Jak Onkalo funguje?

Skladiště je budováno v hloubce přes 430 metrů pod povrchem. Radioaktivní odpad je ukládán do masivních ocelových kontejnerů, které jsou následně umisťovány do bentonitové hlíny – materiálu, který zabrání pronikání vody a chrání kontejnery před korozí. Celý komplex je navržen tak, aby odolal nejen přírodním vlivům, ale i budoucím lidským aktivitám, byť je samozřejmě těžké odhadnout, co všechno naší civilizaci čeká. Podle současných plánů se bude Onkalo plnit během příštího století, přičemž zařízení má být zapečetěno až kolem roku 2200.

Čtěte také: Tajná zpráva popisuje zkázu Černobylu. Pouze Rusko dodnes využívá reaktory stejného typu

Až bude Onkalo naplněno, má být vstup do komplexu zapečetěn, aby budoucí generace nebyly vystaveny riziku náhodného otevření. Tento fakt staví vědce a designéry před paradoxní otázku, tedy jak předat varování o nebezpečí celého místa a projektu, který musí přetrvat déle než jakákoli dosud známá lidská kultura nebo jazyk.

Komunikace s budoucími generacemi

Jednou z největších výzev Onkala je, jak zamezit budoucím generacím v pokusech komplex prozkoumat. Současně se výzkumníci zaměřují na vytváření univerzálních varovných symbolů a struktur, které budou schopny komunikovat nebezpečí i za desítky tisíc let. Například mohutné kamenné monolity s gravírovanými piktogramy mohou představovat jednu z cest, jak varování předat. Paradoxně někteří odborníci navrhují, že nejlepší ochranou Onkala by mohlo být jeho zapomenutí. Absence jakýchkoli značek nebo informací o umístění by mohla zajistit, že se k němu nikdo nepřiblíží.

Onkalo není jen technickým dílem, ale i hluboce filozofickým projektem. Představuje otázky naší zodpovědnosti vůči budoucnosti, limity naší schopnosti předávat informace a vědomí, že i technologická řešení mají své hranice. Až bude poslední chodba Onkala uzavřena, stane se Olkiluoto místem, kde se setkávají věda, historie a nevyhnutelnost lidského zapomnění.

Zdroj: BBC, American Nuclear Society

Video, které jste mohli minout: Čechem založený startup ThinkOrbital vyslal nový satelit. Společně s ním cestuje i české pivo