Nahradí tenhle drobeček létající bitevní tanky Mi-24?

Vloni, po mnoha letech odsouvání nákupu nových univerzálních vrtulníků, česká vláda oslovila několik světových výrobců, aby předložili své nabídky. Nové stroje mají nahradit bitevní Mi-24, nemá jít však o čistě útočné stroje, nýbrž o univerzální platformy schopné mimo jiné plnit i úkoly palebné podpory pozemního vojska. Postupně se ukázalo, že české letectvo má požadavky, které není schopen bezezbytku splnit žádný z nabízených vrtulníků, výběrové řízení se tak poněkud zkomplikovalo a protáhlo. To je také důvod, proč deset Mi-24 zůstane ve výzbroji minimálně další čtyři roky, i když už bylo několikrát naplánováno jejich vyřazení a odprodání.

Pět kandidátů a jeden favorit

Letectvo chce vrtulník, jenž by byl schopný podnikat bojové a průzkumné mise, ale také sloužit jako transportní, záchranný a pátrací stoj. Do užšího výběru se dostalo pět typů vrtulníků, konkrétně americký UH-1Y Venom, italský AW139M, německý H145M, francouzský AS565 Panther a jihokorejský KUH-1 Surion. Po vyhodnocení finančních nabídek výběrová komise nyní preferuje typ H145M vyráběný firmou Airbus Helicopters, nicméně definitivní rozhodnutí ještě nepadlo. Hlavní roli samozřejmě hrají finance, podle nabídek, které Česko dostalo, by deset H145M stálo necelých 5 miliard korun, deset UH-1Y by přišlo na více než 19 miliard, u ostatních strojů se cena pohybovala okolo 10 miliard. České letectvo požaduje dvanáct vrtulníků a také výzbroj i vybavení a vláda nedávno oznámila, že na nákup vrtulníků vyčlení 6 miliard korun.

Nyní to tedy vypadá, že by se výsostné znaky české letectva mohly objevit právě na H145M, ale jak již bylo řečeno, konečné rozhodnutí zdaleka nepadlo. Pokud by se nástupcem Mi-24 opravdu stal H145M, čeští vrtulníkáři by si museli zvykat na stroj naprosto odlišného charakteru. Přesedli by z jedenáctitunového létajícího tanku do bezmála čtyřikrát lehčího kolibříka. H145M totiž na rozdíl od Mi-24 nevznikl jako vojenský vrtulník. Jde o militarizovanou verzi civilního stroje Airbus H145T2.

Z civilního vrtulníku se narodil vojenský speciál

První prototyp H145 (tehdy ještě označovaný jako Eurocopter EC145) vzlétl v roce 1999. Byl to výsledek spolupráce firmy Eurocopter (která se později stala součástí korporace Airbus) a japonské společnosti Kawasaki Heavy Industries. Nicméně, i když šlo o zcela nový vrtulník, vycházel z konstrukce staršího typu BK 117, přičemž konstruktéři využili technologie a vybavení z menšího a tehdy zcela nového vrtulníku EC135 (ten už pár let provozuje i česká policie). Zatím nejnovější civilní verze H145T2 vzlétla poprvé v roce 2011. Od původního EC145 se H145T2 liší nejen vybavením, avionikou a motory, ale na první pohled je rozeznatelný díky fenestronu v ocasní části, původní EC145 měl klasický ocasní vyrovnávací rotor.

Vojenská verze H145M (krátce nesla označení EC645T2) spatřila světlo světa v roce 2014, jde tedy o poměrně nový stroj. Zatím jej do výzbroje zavedla například německá armáda. Od konce roku 2015 probíhají dodávky vrtulníků pro speciální síly německého Bundeswehru známé jako Kommando Spezialkräfte (KSK). Nicméně před tím typ EC145 zaznamenal ještě větší úspěch. Jeho vojenskou verzi známou jako UH-72A Lakota si v počtu více než čtyř stovek kusů objednala americká armáda, u které slouží jako lehký transportní a spojovací stroj.

Univerzální dříč H145M

H145M je lehký multifunkční vrtulník primárně určený pro transport, průzkum a palebnou podporu pozemních sil, který dokáže zajišťovat i záchranné mise SAR (Search and Rescue) nebo evakuovat raněné (mise MEDEVAC). Díky konstrukci rotoru a moderním motorům patří vůbec k nejtišším vrtulníkům na světě. Prostorná kabina pojme až jedenáct členů posádky včetně pilota. Ti mají k dispozici dvoje dveře pilotního prostoru, další dvoje posuvné dveře u nákladové kabiny a dvoudílná vrata na zádi trupu. Pilotní prostor je vybaven digitální avionikou a zobrazovacími displeji, vše, včetně osvětlení, je kompatibilní s pilotními brýlemi nočního vidění. Piloti mají k dispozici moderní čtyřosý digitální systém řízení s autopilotem, který usnadňuje manévrování i ve složitých bojových podmínkách. Navíc můžou využívat i digitální přilbové zobrazovací jednotky Scorpion firmy Thales.

I když se H145M na první pohled tvarově neliší od civilního H145T2, konstrukce byla přizpůsobena vojenskému použití. Trup byl v namáhaných místech vyztužen a přibyly také prvky balistické ochrany, které chrání posádku i důležité komponenty vrtulníku. Posádka sedí na speciálních sedačkách, které v případě nouzového přistání výrazně snižují působení kinetické energie na lidské tělo, jež vzniká při nárazu. Vrtulník disponuje integrovaným systémem elektronického boje, který piloty varuje před blížícími se hrozbami a provádí obranná opatření, součástí je i infračervený rušič chránící stroj před tepelně naváděnými raketami. Samozřejmostí jsou samosvorné palivové nádrže odolávající průstřelům. Pro vysazování speciálních jednotek nebo při záchranných misích může být H145M vybaven jeřáby s navijákem nebo systémem fast rope pro rychlé slanění, stroj také dokáže přepravovat náklad na závěsu pod trupem, a to až do hmotnosti 1600 kg.

Lehký vrtulník ale mohutná výzbroj

Základem optoelektronického vybavení vrtulníku je senzorová hlava pod přídí, která obsahuje denní i noční kamery, laserový dálkoměr i značkovač a další čidla potřebná pro zaměřování zbraní i pozorovací a pátrací mise. Při bojovém nasazení posádka vrtulníku využívá zbraňový systém SAWS, který zpracovává informace ze senzorů a kamer a optimalizuje použití nesených zbraní nebo informace předává velení či dalším strojům pomocí datalinku.

Výzbroj je nesena na dvou demontovatelných bočných závěsech. Na výběr jsou různé hlavňové a raketové zbraně i řízené protitankové střely. Jde například o pouzdra obsahující kulomety ráže 7,62 mm nebo 12,7 mm, kanony ráže 20 mm nebo granátomety či raketnice nesoucí neřízené rakety ráže 70 mm. Tyto rakety již existují i v laserem naváděné verzi zvané APKWS, H145M však může nést i protitankové řízené střely Hellfire americké provenience nebo izraelský typ Spike. Není bez zajímavosti, že střelami Spike jsou vybavena i česká kolová bojová vozidla pěchoty Pandur II CZ. Pro vlastní ochranu lze u H145M instalovat v místě odsuvných dveří nákladové kabiny lafety s rotačními kulomety M134 Minigun ráže 7,62 mm. Stejnými zbraněmi jsou vybaveny i vrtulníky Mi-171ŠM českého letectva.

Maximální vzletová hmotnost H145M činní 3,7 t, z toho 1,931 t připadá na užitečné zatížení, tedy na palivo, náklad, posádku či výzbroj. Jen pro porovnání, maximální vzletová hmotnost Mi-24 činí 11,5 t a na užitečné zatížení připadají 3 t, H145M tedy nabízí mnohem větší efektivitu nasazení. K pohonu slouží dva motory Turbomeca Arriel 2E, každý o výkonu 575kW (krátkodobě až 667kW), které jsou opatřeny digitálním systémem ovládání FADEC. H145M dosahuje maximální rychlosti 264 km/h, což je výrazně méně než u Mi-24, ten dokáže vyvinout rychlost 335 km/h.

H145M je horkým kandidátem na přezbrojení českého vrtulníkového letectva, ale jestli bude opravdu létat v českých barvách, ukážou příští měsíce. Především italský výrobce Leonardo s typem AW139M se nechce vzdát a hodlá prý do výběrového řízení ještě výrazně promluvit.

Text: DP