Miloš Forman rozdělený železnou oponou. V Československu zanechal rodinu, v USA se protloukal

Miloš Forman je v mezinárodním měřítku stále nejúspěšnější český režisér. Poté, co se v 60. letech stal jednou z vůdčích osobností československé nové vlny, ukázal své filmařské schopnosti i v zámoří, důkazem čehož byly dvě sošky Oscara za režii snímků Přelet nad kukaččím hnízdem a Amadeus. Formanův životní příběh však nevypráví jen o osudech talentovaného jedince, nýbrž v sobě zahrnuje i řadu zlomových okamžiků dějin 20. století.

Nacisty vyvražděná rodina

Dětství čáslavského rodáka, narozeného v roce 1932, mohlo být šťastné a poklidné, nebýt tragického zásahu v podobě druhé světové války. Oba Formanovi rodiče zahynuli v koncentračních táborech, a tak chlapec bydlel u příbuzných. Roku 1948 přišla další rána, když komunistický režim znárodnil penzion, který Formanova rodina provozovala. Během 50. let se z internátu v Poděbradech odstěhoval do Prahy, kde vystudoval scenáristiku na FAMU.

Počátkem 60. let se Forman vypracoval v jednoho z nejtalentovanějších příslušníků rodící se silné filmařské generace, jež následně slavila i výrazné mezinárodní úspěchy. Trio celovečerních filmů Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko plně prokázalo Formanův geniální pozorovatelský talent a také postupné ovládnutí síly filmové řeči.

Okupace prožitá ze zahraničí

Už v roce 1967, po oscarové nominaci Lásek jedné plavovlásky a dotočení filmu Hoří, má panenko, mohl Forman odjet do USA, aby tam natočil snímek v přece jen lepších podmínkách. Jednou z alternativ byla dokonce adaptace Kafkova románu Amerika, kterou Forman začal chystat s Václavem Havlem. Komunistická vláda však odmítla tento projekt posvětit, a tak Forman vymýšlel další náměty.

Společně s francouzským scenáristou Jeanem-Claudem Carrièrem chtěl Forman adaptovat muzikál Vlasy, v této době však na něj ještě nesehnal autorská práva. U tématu hippies však zůstal, což se o pár let přetavilo v jeho první americký snímek Taking Off. Oba filmaři jej chtěli psát na jaře roku 1968, ovšem dějinné události jim to znemožnily: New Yorkem zmítaly protesty proti vietnamské válce, a tak Forman s Carrièrem odjeli do Paříže, kde pro změnu probíhaly studentské nepokoje. Další zastávkou byla Praha, toho času ve víru Pražského jara.

Zde se mohl setkat s rodinou, manželkou Věrou Křesadlovou a tříletými dětmi, dvojčaty Petrem a Matějem. Počátkem srpna 1968 Forman opět odcestoval do Paříže, kde trávil i zlomové okamžiky okupace. Jeho přátelům se následně podařilo převézt ženu s dětmi z Prahy do Paříže, ovšem po několika měsících byly rodinné vazby opět zpřetrhány – Křesadlová se chtěla vrátit do Prahy ke svému angažmá v divadle Semafor, zatímco Forman odjel zpět do USA.

Kariérní vrcholy

Snímek Taking Off měl premiéru v roce 1971 a navzdory ocenění z festivalu v Cannes se jednalo o propadák komerční i kritický. Sám režisér neúspěch připsal tomu, že chtěl v americkém kontextu natočit v zásadě český film – podobnou chybu už později údajně neopakoval. Forman tedy klesl na dno, musel si v cizím prostředí budovat reputaci od začátku. Nechtěl se totiž vrátit do normalizačního Československa, kde by ho nic dobrého pravděpodobně také nečekalo. Výjezdní doložka mu vypršela a on se tak stal emigrantem.

Nakonec se mu podařilo napojit na herce Michaela Douglase, který chtěl z pozice producenta zfilmovat román Kena Keseyho Přelet nad kukaččím hnízdem. Díky této štaci se Formanova pozice výrazně zlepšila – úspěšný snímek získal pět Oscarů, z Formana se stala mezinárodní hvězda a jako další film už mohl natočit vysněnou adaptaci Vlasů. V druhé polovině 70. let také Forman získal americké občanství a žil střídavě v New Yorku a na farmě v městečku Warren, kde později strávil poslední roky svého života.

V následující dekádě společně se svým dvorním kameramanem Miroslavem Ondříčkem, jemuž socialistické úřady dovolovaly s Formanem pracovat, natočil v zámoří řadu ceněných snímků, jejichž vrcholem je Amadeus z roku 1984. Komunistický režim tehdy Formanovi povolil natáčení v Praze a Kroměříži, filmař se tak mohl po dlouhých letech shledat s rodinou. Důvodem však nebyla dobrosrdečnost ÚV KSČ, nýbrž Formanův slib, že Američané v Praze utratí spoustu peněz.

Vnučka Antonie Formanová

Po natáčení se Forman vrátil do USA, kde již zůstal do konce života. Emotivně však prožíval sametovou revoluci a když Václav Havel v roce 1990 poprvé navštívil Spojené státy, Forman s ním strávil množství času a oba umělci vzpomínali především na společné známé z poděbradského internátu.

Na sklonku své tvůrčí kariéry v roce 2007 režíroval Forman v Národním divadle jazzovou operu Dobře placená procházka. Pod režií je podepsán i jeho syn Petr, druhý syn Matěj se postaral o scénografii. Klan Formanů přitom nadále pokračuje v dobývání tuzemského filmového světa – Petrova dcera Antonie (tedy vnučka Miloše Formana) v roce 2021 excelovala v dramatu Okupace a za svůj výkon se dočkala i nominace na Českého lva. Odkaz Miloše Formana je tedy hned na několika úrovních stále aktuální a nepřestává filmové diváky bavit i inspirovat.

ZDROJ: IMDb profil Miloše Formana, milosforman.com