Pět dní hrůzy: Teroristé obletěli s rukojmími půl světa. Podívejte se na zásah speciálního komanda

Cílem letu 181 bylo letiště ve Frankfurtu, přičemž letadlo mělo přeletět nad francouzským územím. Že je něco v nepořádku si jako první uvědomili Francouzi. Letoun totiž nečekaně změnil směr a místo francouzského vzdušného prostoru náhle směřoval k Itálii. Protože letadlo nereagovalo na pokusy o kontakt, začaly německé úřady počítat s děsivou variantou – letoun byl unesen.

Na počátku únosu bylo divoké období známé jako Německý podzim. Během tohoto období trpělo Západní Německo teroristickými útoky, která páchala krajně levicová skupina RAF – Frakce Rudé armády. Skupinu v roce 1970 založili Andreas Baader, Gudrun Ensslinová, Horst Mahler, Ulrike Meinhofová, Irmgard Möllerová a pár dalších, a spojovaly je nejen levicové ideály, ale také znechucení nad tehdejší politickou situací, kterou považovali za fašistickou. Tím spíš je pobuřovalo, že ve vysoké politice zastávali funkce činitelé s nacistickou minulostí. V rámci boje proti „totalitě“ spáchali několik bombových atentátů a stali se celospolečenskou hrozbou. Když byl přední člen skupiny Andreas Baader s několika dalšími členy zatčen, unesla RAF finančníka Hannse Martina Schleyera a žádala propuštění členů skupiny. Podle všeho to ale nestačilo.

Přepadení ve vzduchu

Němečtí teroristé byli v kontaktu s několika dalšími organizacemi na Blízkém východě a pomáhali s organizací výcvikových táborů pro palestinské teroristy. RAF se spojila s Lidovou frontou pro osvobození Palestiny, marxisticko-leninistickou palestinskou nacionální organizací, která prokázala soudržnost s RAF hodně drsným způsobem.

Čtěte také: Mrazivý thriller v realitě: Žena po roce utrpení utekla únosci. Spásu našla tam, kde hrůza začala

Čtyři členové zmíněné palestinské organizace, dva muži a dvě ženy kolem 23 let, se půl hodiny po startu zmocnili letu 181. Letištní kontroly v sedmdesátých letech nebyly zdaleka tak důkladné, jako v době po 11. září, a tak skupina během chvíle obsadila letadlo, vyzbrojená zbraněmi a ručními granáty. Jeden z únosců vnikl do kabiny, odkud vyhodil druhého pilota Vietora, takže letadlo měl pod kontrolou pouze Schumann.

Všestranná hrůza

Vůdce skupiny, později ztotožněný jako Zohair Jusif Akache, se představil jako Kapitán Martyr Mahmud a velmi brzy dal najevo, že situace je vážná. V první řadě přemístil cestující z prvních řad do zadních, přičemž poslušnost si vynucoval bitím. To bylo bohužel časté, jeho lámané angličtině totiž bylo špatně rozumět, kvůli čemuž cestující často nechápali, co po nich vlastně chce. To si vykládal jako neposlušnost. Zároveň teroristé oznámili, že každého, kdo má pas nebo zbraň, na místě zastřelí. Cestující s pasem, kterým bylo dovoleno jít na toaletu, se řečený doklad pokoušeli spláchnout do záchodu, čímž ho už první den ucpali. Zároveň Mahmud donutil cestující držet ruce nad hlavou, a to po několik hodin, čímž jim kromě nepředstavitelného stresu způsobil i fyzickou bolest.

Mahmud nařídil Schumannovi, aby letěl na Kypr. Schumann však poukázal na to, že letadlo na cestu nemá dost paliva, a tak je nutné natankovat v Římě. Jakmile letadlo přistálo, spojili se teroristé s úřady. Požadovali propuštění deseti uvězněných členů RAF a dvou palestinských činitelů a také výkupné v hodnotě 15 milionů amerických dolarů. Německé úřady, které už tou dobou věděly, co se děje, plánovaly osvobození rukojmích. Navrhovaly například poškodit letadlo, aby nemohlo odletět z Říma. Pro italskou vládu šlo ale o velké riziko. Než diskuse dospěla k nějakému závěru, letadlo vzlétlo.

Nervozita stoupá

Let 181 doletěl do kyperské Larnaky, kde bylo opět potřeba tankovat. Teroristé byli ve svých požadavcích velice striktní, jednání s vyjednavačem odmítli. Brzy se ocitli opět ve vzduchu, tentokrát do arabských zemí. Tam ale přišlo rozčarování. Letadlo nedostalo povolení k přistání ani v Bejrútu, ani v Bagdádu. Nakonec je přijal Bahrajn. Letoun okamžitě obklopili vojáci. Únosci vyhrožovali zabitím Vietora, a tak se vojenské jednotky opět stáhly. Letadlo dotankovalo a letělo dál. Následující den, 14. října před šestou ráno, přistál letoun v Dubaji, kde zůstal dva dny.

Cestující zažívali neuchopitelné peklo. Nechtěli příliš jíst, zato potřebovali hodně pít. Letušky začaly rozdávat lahve s minerálkou, ale strategie se neosvědčila. První, kdo se zmocnil lahve určené ke kolování, ji téměř celou okamžitě vypil. Cestující nemohli mluvit ani mezi sebou. Kdykoli dva pasažéři navázali krátký kontakt, Mahmud je bez milosti zbil. Zároveň si svou daň začal vybírat i ucpaný záchod, pasažéři byli nuceni vyměšovat do sedaček. Protože se letadlu porouchala klimatizace, sužovala cestující čtyřicetistupňová vedra a s tím spojený zápach. Teroristé přitom komunikovali s okolním světem pouze arabsky, takže zároveň pocit, že jsou v situaci sami. Nervózní ale byli i sami teroristé.

První krev

Když jim došla trpělivost, kontaktovali úřady a oznámili, že pokud letadlo okamžitě nedotankuje, zabijí letušku. Úřady jim vyhověly a letadlo bylo opět na cestě. Doletěli do jemenského Adenu, kde jim letiště odepřelo přístup. Aby bylo jasné, že výhrůžky myslí vážně, obsadily letiště tanky. Letadlo mělo ale palivo jen na 10 minut ve vzduchu, a tak musel Schumann improvizovat a přistát vedle letištní plochy. Bylo to drsné přistání a zavládla obava, že letadlo bude poškozené. Mahmud proto Schumannovi dovolil jít stroj zkontrolovat. Nevracel se celé hodiny. Během doby, kdy byl pryč, stihl kontaktovat úřady a sdělit jim počet teroristů. Ti začali vyhrožovat, že začnou zabíjet rukojmí, pokud se Schumann nevrátí. Kapitán se tedy do svého letadla vrátil. Rozzuřený Mahmud jej donutil pokleknout a během vypjaté chvíle plné hysterického křiku jej střelil do hlavy. Den poté letadlo opět vzlétlo, tentokrát pod kontrolou pilota Vietora.

Poslední letiště, kde letadlo přistálo, bylo v somálském Mogadišu. Na rozdíl od Jemenu stroj přistál hladce. Mahmud Vietorovi nabídl, že může odejít, ten ale odmítl. Únosci dále dovolili odvézt Schumannovo tělo, zároveň se ale rozhodli, že čekání bylo dost. Vydali úřadům ultimátum – buď do čtyř odpoledne dojde ke splnění požadavků, nebo letadlo vyhodí do povětří. Po dalším vyjednávání byl termín posunut na druhou hodinu ráno 18. října.

Elitní jednotka

V noci na osudný den přistál na letišti další letoun, o něco menší a se zhasnutými světly. Na jeho palubě byli členové zvláštního komanda, jehož vznik byl zapříčiněn podobnou situací, která se odehrála jen o pět let dříve. Nechvalně proslulý útok palestinských teroristů na olympiádě v Mnichově roku 1972 byl dáván za vinu německým bezpečnostním složkám, které podcenily přípravu. To vedlo k vytvoření speciálního útvaru Grenzschutzgruppe 9, známého pod kratším označením GSG-9.

Členy GSG-9 doprovázeli dva členové britské SAS, kteří měli s podobnou situací zkušenost. Zároveň německým kolegům poskytli speciální zábleskové granáty. Kolem druhé hodiny ranní začala operace s názvem Feuerzauber. Somálci založili před letadlem malý požár, aby upoutali pozornost teroristů. Zároveň dva členové palestinské skupiny vstoupili do kokpitu, protože řídící věž začala s letadlem komunikovat. V té chvíli vtrhli do letadla němečtí policisté, kteří začali křičet na cestující, aby si lehli na podlahu. Jak uvidíte v pořadu Rok, který otřásl světem na Prima Zoom, strhla se přestřelka, která netrvala ani pět minut. Jeden člen komanda a čtyři cestující byli lehce zraněni.

Konec Německého podzimu

Tři členové teroristické skupiny včetně Zohaira Yousiffa Akacheho, známého jako Kapitán Martyr Mahmud, byli zabiti. Přežila pouze Souhaila Andrawes, která následně strávila rok v somálském vězení. V roce 1994 byla zatčena v Norsku a vydána německé straně, kde byla odsouzena a po třech letech propuštěna kvůli chabému zdraví. Po čase se vdala za lidsko-právního aktivistu Ahmada Abu Matara.

Pro německé komando GSG-9 byla akce velkým úspěchem, který jej proslavil po celém světě. Zachránění cestující se mohli vrátit do normálního života, v mnohých případech za cenu značných psychických následků.

Andreas Baader a několik dalších členů RAF spáchalo ve vězení sebevraždu, na což RAF zareagovala popravou uneseného finančníka Hannse Martina Schleyera. Osvobození cestujících a rázné vyřešení teroristické hrozby nakonec zcela ukončilo tzv. Německý podzim.

Zdroj: Time