Kontroverzní léčebna prováděla experimenty na postižených dětech v nelidských podmínkách

Státní léčebna Willowbrook byla téměř půlstoletí kontroverzním místem, v němž se odehrávaly ty nejhorší lékařské praktiky napříč celými Spojenými státy. Počátkem 40. let 20. století byla léčebna na newyorském Staten Islandu dostavěna, během války však sloužila jako armádní nemocnice. Až v roce 1947 začala léčebna fungovat jako instituce pro duševně postižené děti. Původně ušlechtilá a společensky důležitá myšlenka se však vymkla kontrole a v následujících dekádách bylo jméno Willowbrook spojováno s amorálním chováním a selháním psychiatrické péče.

Nehumánní léčba žloutenky

Hned v první dekádě se však mezi dětmi často šířila infekční žloutenka, kvůli čemuž byli povoláni výzkumníci Saul Krugman a Robert W. McCollum. Na vině byly především neuspokojivé hygienické podmínky, vědci však dostali za úkol vytvoření efektivní vakcíny. Krugmanovy praktiky už od počátku působily velmi kontroverzně, neboť zahrnovaly úmyslné nakažení fyzicky zdravých dětí žloutenkou. Vzorky žloutenky byly přidávány pacientům do jídla a pití, samozřejmě bez jejich vědomí. Krugman argumentoval tím, že by daní pacienti vzhledem k nakažlivosti nemoci beztak pravděpodobně brzy onemocněli, a tak je jejich záměrné nakažení a následný lékařský dohled vlastně v jejich nejlepším zájmu.

"So God created man in his own image, in the image of God he created him; male and female he created them."-Gen 1 This is a pic of the Willowbrook State School by Bill Pierce/The LIFE Images Collection via Getty Images. Unimaginable. pic.twitter.com/EXJZ7NmIjl

— Bernie Elliot (@CuseKerux) February 25, 2020

Někteří rodiče navíc v podstatě museli sepsat dopisy, v nichž experimentování na svých ratolestech schvalovali. Jednalo se totiž často o jediný způsob, jak do přeplněné instituce dostat své dítě vyžadující speciální (a tou dobou ne úplně dobře prozkoumanou) péči. Krugmanovy experimenty nicméně určité výsledky skutečně přinesly, sám totiž stál za historicky důležitým odlišením hepatitidy typu A a B. Jeho neetické výzkumy vedly kromě zlepšení povědomí o žloutence i k lepšímu pochopení spalniček a zarděnek, a tak je jeho přínos pro vědu dodnes předmět kontroverze.

Katastrofy v léčebně

Zkazky o nedostatečné péči a leckdy až hrozivých podmínkách, v nichž museli pacient Willowbrooku žít, se občas dostávaly i do všeobecného povědomí. V polovině 60. let si na bezútěšnou situaci stěžoval senátor Robert Kennedy, který byl v léčebně na prohlídce. V době největší přeplněnosti bylo v instituci, nastavené na kapacitu kolem 4 000 pacientů, hospitalizováno přes 6 000 dětí. Nedostatečné oblečení, chybějící lékařská péče a samozřejmě i minimum pozornosti ze strany odborníků, to vše bylo ve Willowbrooku na denním pořádku.

Historicky zásadními se ukázaly reportáže investigativního novináře Geralda Rivery na počátku 70. let. Přesto se instituci kvůli legislativním průtahům a také přece jen důležité pozici Willowbrooku v americkém psychiatrickém systému (svého času se jednalo o nejobsazenější léčebnu v USA) podařilo uzavřít až v roce 1987. Podle Rivery tak skončila éra nehumánních praktik spojených spíše s 19. stoletím.

Zdroj: Timeline.com