Konečně víme, proč během pár dní záhadně uhynuly statisíce sajg...

Mrtvé sajgy - pozor, drastické fotografie - Obrázek 1

Děsivou událost může nepřímo mít na svědomí i člověk.

Byla to zpráva, která zněla skoro jako z hororové sci-fi – v polovině loňského roku uhynulo v centrálním Kazachstánu během několika málo dnů až 200 tisíc antilop. Celá stáda padala k zemi jako lusknutím prstu, jakoby nehledě na věk, pohlaví či zdraví jednotlivých kusů zvířat. Zoologové a biologové z institutu Saiga Convervation Alliance (dále SCA) však mají za to, že konečně odhalili pachatele. Proces masového vymírání sice způsobila jediná bakterie, její přeměna z neškodné na vražednou má však zřejmě více příčin.

Pole posetá těly

Když do kazašské pouštní oblasti Betpakdala loni dorazili odborníci, byli rozsahem vymírání antilop druhu sajga tatarská šokováni. Úmrtnost stád činila neuvěřitelných 88 %. Toto číslo se přitom nepodepsalo jenom na místní populaci, poněvadž planetu zbavilo až 70 % celosvětové populace tohoto druhu. Čísla vyrážela dech – než odborníci oznámili konečné číslo počtu obětí, operovali nejprve s "pouhými" 120 tisíci ztrátami. Nakonec se numero vyšplhalo až na 211 tisíc.

Bylo přitom jasné, že nešlo o vliv mimořádně ničivého přírodního neštěstí, jako by mohly být povodně či erupce vulkánu. Vše nasvědčovalo nějakému typu infekční nemoci. Jenže ty mají obvykle buď vysokou infekčnost, ale pak nikoliv tak velkou úmrtnost, anebo naopak zabíjejí velmi často, nedovedou se ovšem šířit rychlostí požáru. Nešlo však o zcela první událost podobného typu – již v roce 1984 podobně uhynulo na 100 tisíc kusů sajg. Již úvodní analýzy proto potvrdily nápadně vekou přítomnost dvou hlavních podezřelých – titěrných bakterií.

Jednalo se o bakterie Pasteurella multocida (pojmenovaná po svém objeviteli Louisi Pasteurovi), kterou pro hnisavé onemocnění pasteurelózu možná znají i tuzemští chovatelé králíků, a bakterie Clostridium perfringens způsobující ve větším množství průjmová onemocnění. Obě dvě lze obvykle najít i v lidské či zvířecí respirační, respektive trávicí soustavě jako součást přirozené mikroflóry – dost možná včetně té vaší. Ačkoliv jsou známé případy, kdy mohou způsobovat střední i vážnější onemocnění, na to, aby se zmohly na genocidu skoro celého druhu, by stačit neměly. Co jim tedy pomohlo? Dost možná klimatické změny.

Sbohem, symbiózo

Studie v několika laboratořích financované SCA nakonec potvrdily především smrtelný potenciál Pasteurella multocida. Jimi napadenou sajgu tatarskou dle pozorování z Kazachstánu trápí horečky, slintavost a nedostatek dechu. Během 24 hodin antilopa umírá. Z rychlostí šíření a mortality saig je však jasné, že nemohlo jít o běžnou infekci – je prakticky jisté, že Pasteurella multocida byla přítomná v tělech antilop již delší dobu, s nejvyšší pravděpodobností právě jako součast symbiotické mikroflóry. Pasteurella multocida tak pro své běsnění potřebovala komplice.

SCA úmrtí sajgy tatarské stále vyšetřuje, přesná identita spolupachatele se tak může změnit. S vysokou pravděpodobností, danou vymíráním druhu v minulosti, však Pasteurella multocidě vypomohly extrémní změny počasí v oblasti Betpakdaly, dost možná vlivem klimatických změn. Mohutné vichry a rychlé změny teploty zřejmě oslabily imunitní systém sajg tatarských, takže nebyly schopné zápasit s vlastní tělní mikroflórou. Ta se začala nekontrolovaně množit a způsobila úhyn hostitele. Taková je prozatím nejpravděpodobnější hypotéza kataklyzmatu.

Historie ukazuje, že již nyní ohrožené sajgy tatarské jsou vůči podobným epizodám notně náchylné, je tedy možné, že vliv klimatických změn – potažmo vliv člověka – je o něco menší, než se z hypotézy zdá. Právě lidský lov však zredukoval populaci sajgy v posledních dekádách z milionů na pouhé stovky tisíc kusů. Masivní vymírání sajgy tak může pro druh, který by se jinak z podobných situací časem přirozeně dostal, znamenat definitivní konec. Můžeme přitom jen doufat, že stále častější extrémy počasí nebudou podobně masivně oslabovat imunitní systémy více druhů – včetně člověka samotného.

Ladislav Loukota