Kolik je ve vesmíru civilizací? Tady je odpověď!
Jsme ve vesmíru sami? Postava Ellie Arroway ve filmu Kontakt, zpracovaném podle slavné novely Carla Sagana, na tuto otázku odpovídá, že by to bylo plýtvání místem. Snad je to i pravda. Jenže kolik potenciálních sousedů máme?
Možná jste slyšeli o Drakeově rovnici, ta je považována za jakýsi pilíř, na kterém se velmi často staví. Jenže tenhle pilíř není založený na empirických podkladech, ba naopak, je to jen jakýsi pravděpodobnostní odhad.
Drakeova rovnice říká, že počet civilizací schopných vyslat rádiový signál směrem k nám je roven násobku průměrné rychlosti tvorby hvězd v galaxii; zlomku hvězd, kolem kterých existují planety; průměrnému počtu planet u hvězdy, jež jsou potenciálními hostiteli života; zlomku těchto planet, kde se život skutečně rozvinul; zlomku planet, kde je civilizace; zlomku planet, kde je rozvinutá komunikace a nakonec vynásobené délkou existence civilizace, za který by byla schopná rádiový signál do vesmíru vyslat.
Jodie Foster coby Ellie Arroway ve filmu Kontakt, poslouchající rádiové signály z Very Large Array (VLA). Zdroj: film Kontakt, Warner Bros pictures.
Pokud by se dosadily minimální předpokládané parametry, dostaneme civilizací v naší Galaxii 20, pokud bychom byli optimisti a dosadili parametry maximální, můžeme dostat mezi 1000 a 346 000 000 civilizací. O jejich hledání se stará kupříkladu projekt SETI využívající obří rádiový dalekohled na observatoři Arecibo v Puerto Ricu. Největší problém jsou samozřejmě různé kontroverze okolo projektu. Buďme upřímní, vlastně ani netušíme, co hledáme.
Rádiový dalekohled Arecibo v Puerto Ricu, největší na světě, na kterém běží projekt SETI. Zdroj NAIC Arecibo.
Hlavní problém Drakeovy rovnice je v tom, že pro spočítání výsledku jsme museli udělat mnoho odhadů a tak se můžeme pohybovat přes několik řádů. Kdo někdy dělal laboratorní protokol, jistě tuší, že s takovým výsledkem se moc chlubit nedá.
Nedávno byla uveřejněna nová studie, která obchází Drakeovu rovnici a pokouší se o přesnější simulaci. Simulace zachycuje budoucí i minulou rychlost tvorby hvězd ve vesmíru. Zjednodušeně se dá říct, že autoři se snaží zkombinovat znalost o tom, kolik hvězd se tvoří v galaxiích za rok s tím, kolik planet se utvoří kolem hvězd. Výsledkem je počet planet, které vznikly v minulosti a které vzniknou v budoucnosti. Tohle už není takové vaření z ničeho, jako v případě Drakeovy rovnice. Kolik hvězd se tvoří v galaxiích za rok umíme spočítat poměrně přesně a z dat z družice Kepler zase umíme odhadnout, jak jsme na tom s tvorbou planet a jaké planety vznikají. Přidáme-li do rovnice znalosti o stáří Země, dostaneme statistickými metodami výsledek, že jen v naší galaxii je zhruba miliarda Zemi podobných planet. Vzhledem k velikosti naší galaxie je to i docela dobře uvěřitelné číslo.
Družice Kepler, jedinečný nástroj při hledání exoplanet. Zdroj NASA/JPL.
Autoři studie navíc vzali v úvahu, že Země je docela stará a 92 % planet jí podobných se zformovalo až po ní. Samotný odhad, kolik civilizací skutečně vzniklo, je pak opět trochu volný. Předpokládáme-li, že Země byla první planeta s civilizací, pak je v naší galaxii žádná až sto civilizací, s nejvyšší pravděpodobností 10. Pokud je Země desátou planetou, na které se zformovala civilizace, velmi pravděpodobně je dalších civilizací sto. Pokud by Země byla až stou zformovanou civilizací, je nejpravděpodobnější, že dalších civilizací je něco přes tisíc.
Takový odhad je uvěřitelnější než stovky milionů (v takovém případě by bylo podezřelé, že jsme ještě nic neobjevili) a zároveň poskutuje oporu projektům zabývajícím se hledáním inteligentního života.
Tak kdy si myslíte, že bude onen první kontakt?
Jana Poledniková