Je stáří nemoc? Lékaři ho mezi ně chtějí zařadit!

Stoletá...

Kdy začneme brát pilulky i proti věku?

Postupné stárnutí našich těl je považováno za neodvratný proces. Napříč historií na jeho téma vznikala umělecká díla i vtipy, a ač se medicíně v posledních dvou staletích podařilo výrazně posunout průměrný věk dožití i potlačit negativní projevy rostoucího věku, na neodkladném procesu stárnutí se za tu dobu nezměnilo vůbec nic. Skupina vědců to však nyní chce změnit, žádá totiž Světovou zdravotnickou organizaci, aby stárnutí překlasifikovala jako onemocnění.

Nemoc, kterou trpíme všichni

Zní to zřejmě fantaskně, vědci ze společnosti Insilico Medicine jsou ale ve své třídě odborníci na slovo vzatí. Jejich specializací je tvorba počítačových simulací studující šíření různých nemocí a taky snaha přijít s léky na ně – v minulosti Insilico například napomohl ve zlepšení definic prvních příznaků rakoviny i optimalizaci látek pro zpomalení stárnutí. Jakkoliv mohou simulace přijít jen s omezeným náhledem, jejich cílem je omezit rizikové testování léků na živých subjektech, tedy lidech i zvířatech.

Součástí Insilica navzdory krátké životnosti společnosti nejsou žádní mlíčňáci, od předloňsého roku v jeho správní radě zasedá i čerstvý laureát Nobelovy ceny, biofyzik Michael Levitt. Jaké mají ale pro svůj nejnovější nápad argumenty? Ve studii zveřejněné v časopise Frontiers in Genetics argumentuje vedoucí výzkumu Alex Zhavoronkov snahou o lepší sledování a popsání vlivu stárnutí na naše těla.

Naše definice toho, co přesně je nemoc, se totiž od základní definice postupované v době osvícenství posunula už několikrát – v současné době například zahrnuje i obezitu, kterou by ještě před pár dekádami jako onemocnění nikdo nevnímal. Kategorizace negativního projevu těla (či psychologické poruchy na tělo) ale mění způsob, jakým lékaři a vědci uvažují nad možnostmi léčby.

Zařadit koncept stárnutí do kategorie onemocnění, je samozřejmě velmi ošemetné. Na tom, co přesně stárnutí znamená, že neshodnou demografové s biology, Insilico se proto zaměřuje primárně na postupný nárůst degenerativních onemocnění s vyšším věkem. Finálním cílem je zajistit více financí na jejich medicínské studium.

Budoucnost léků proti vysokému věku

"Klasifikace stárnutí jako onemocnění by mohlo změnit nynější zaměření medicíny z léčby na prevenci," píše se ve studii. Právě pro různé náhledy na stárnutí je podle Insilico důležité vytvořit jednotnou definici, pod jejímž praporem by se mohly spojit různé lékařské vědy. Direktiva Světové zdravotnické organizace by v tom mohla být významným posunem kupředu.

Boj se stárnutím je starý jako lidstvo samo a nemusí se nutně jednat pouze o snahu o zpomalení degenerativních chorob, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova nemoc. Ačkoliv je pověst například kosmetické chirurgue nevalná, i její průlom od 80. let lze považovat za ukázku, že o boj proti stárnutí je obrovská poptávka.

Modernější teoretické přístupy se spíše než na kosmetické přístupy zaměřují na "napíchnutí se" na DNA. V loňském roce například vědci ze Salk Institute "vypnuli" proces krácení telomerů pšenice a dokonce i zjistili, jak telomery zase prodloužit. Na krácení telomerů přitom běžně dochází vlivem opakovaného dělení buněk – každá sada kopií vaší buňky má doslova omezenou životnost, což v průběhu let vyvolává vyšší výskyt nemocí. Prodloužení telomerů by tak mohlo v teorii naznačovat, kudy se budou ubírat příští terapie.

Princip má však stále mnoho neznámých. Řada rakovinových buněk totiž vzniká právě vlivem nadprůměrného prodlužování telomerů, přičemž při aplikaci metody Salk Institute na člověka by tak zřejmě byl výsledkem spíše zhoubný nádor než věčný život. Financí na boj proti stárnutí ovšem oproti jiným nemocem není mnoho – snad právě nápad z Insilico by mohl podobnému výzkumu napumpovat novou energii do žil.

Ladislav Loukota