Je nepozornost racionální aneb Proč si něčeho prostě nevšímáme?

Je asi jasné, že naše kapacita přijímat a zpracovávat informace je omezená. Jednoduše nemůžeme sledovat všechno kolem sebe, jelikož bychom už nezvládali nic jiného. Některé prvky z prostředí je proto výhodnější ignorovat. Čemu je tedy nejvýhodnější se věnovat? První faktor vás asi napadne, druhý možná překvapí.

Evoluce ukazuje směr

Jedním kritériem je důležitost. Na základě minulých zkušeností dokážeme odhadnout, které typy informací nám budou užitečné, a právě na ty se zaměříme. To dává smysl. Druhým faktorem je však překvapivost. Čím překvapivější či nečekanější situace nastane, tím spíše upoutá naši pozornost. Je to od přírody logický mechanismus, poněvadž evolučně je podstatné si všímat toho, co jsme ještě neviděli. Může to být totiž nové a dosud neznámé nebezpečí, nebo naopak lákavá příležitost. Faktor překvapení nemá s rozumným uvažováním mnoho společného, proto ho tak rádi využívají marketéři, když se snaží nalákat potenciálního zákazníka. A jednodušeji než falešnou hrozbou nebezpečí, výrazně blikajícím nápisem či explicitní nahotou se jim to určitě nepovede.

To však už není racionální nepozornost. Ta se zaměřuje na promyšlená a obvykle opakovaná rozhodnutí, u nichž je možné své zkušenosti zúročit. Teorie říká, že lidé mají sklon si veškeré přemýšlení ulehčovat a nezahrnout do něj všechny alternativy. Jednoduše z toho důvodu, že je to rychlejší a výhodnější. Což samozřejmě někdy může být problém – když si kupujete nový produkt, neprozkoumáte celou nabídku na trhu, ale pouze vybrané zboží, které vám třeba doporučili známí nebo se kterým máte dobrou zkušenost.

Zlaté české hlavičky

Právě těmito tématy se zabývá Filip Matějka, vystudovaný matematik, fyzik a především ekonom. Před necelými dvěma lety obdržel jako jeden z prvních Čechů grant Evropské výzkumné rady, a to právě na výzkum racionální nepozornosti. Ta spadá do oblasti behaviorální ekonomie, tedy oboru na pomezí ekonomie a psychologie. Matějka a jeho tým momentálně pracují na pětiletém výzkumu, jehož výsledkem by mělo být obohacení každodenního života o poznatky týkající se právě racionální nepozornosti.

A jak se tahle teorie vlastně uplatňuje v praxi? Dá se říct, že sahá všude tam, kde se lidé o něčem rozhodují. V politice musejí zákonodárci rozhodnout o výši různých dávek, nemohou však do svého rozhodování zahrnout spoustu faktorů, v nichž se žadatelé o dávky individuálně liší. Původně vlastně teorie racionální nepozornosti vyrostla z makroekonomie, ze sledování politiky centrálních bank. Někteří lidé (jako třeba bankéři a finančníci) totiž o jejich krocích informace mají, jiní (obyčejní konzumenti) obvykle nikoli. To se pak projevuje na trhu, kde různé skupiny se svou (ne)informovaností nakládají různě. Je důležité si taky uvědomit, že všechny informace prostě nezpracujete. Není možné věnovat pozornost všem e-mailům, každému slovu vyučujícího a vůbec plnit všechny nároky, které se od nás čekají. Místo toho bychom si měli vybrat to skutečně důležité a tolik se netrápit požadavky zvenčí.

Autor: MS