Pokrok neexistuje - a svět se nedá zlepšit. Věříte konzervativnímu myšlení?

Těžko ho jednoznačně definovat, protože to není žádný vymahatelný soubor ideologických postojů. Naopak. Konzervatismus ideologie odmítá, a to dokonce i tu, na které stavíme – humanismus.

Hostem Martiny Kociánové v pořadu Kupředu do minulosti byl politolog, překladatel, nakladatel a obdivovatel britské monarchie Alexander Tomský.

Martina: Vy jste na začátku tohoto roku napsal: „Američany i Evropany pohání víra v jediný globální svět lidských práv, demokracie, svobodného trhu a jednotného finančního systému. Podléhají ale vlastnímu sebezbožnění.“ Řekněte mi, v čem?

Alexander Tomský: To sebezbožnění je vlastně narážka na ideologii humanismu. Většina lidí se domnívá, že jsme ztratili víru, že se sekularizoval západní svět, což je do jisté míry pravda, ale jenom ve smyslu víry v boha.

Lidé si místo boha postaví vždycky nějaký kult. A dnešní kult je ideologie humanismu. A z humanismu vyplývají lidská práva, představa svobody, individuality, která je samozřejmě extrémní, jakmile je kultem to zbožštění.

Američané, kteří si uzákonili v 1776 rovnost a svobodu, a kterým ten systém 200 let dobře fungoval, tak ho jako supervelmoc prosazují po světě. Evropa se k tomu přidala. Jenže tento humanismus naráží na starobylé kultury, jako je Čína a především Islám a Rusko. Já na globální lidstvo nevěřím.

Martina: Když mluvíte o humanismu, tak já v tom cítím jakousi skepsi. Lidé jsou ale na humanismus často pyšní.

Alexander Tomský: Konzervativní filozofie je skutečně skeptická. Není skeptická vůči člověku jako takovému, ale je skeptická vůči možnosti svět neustále napravovat, je skeptická vůči tomu, jestli vůbec existuje pokrok.

Technický pokrok existuje, ale morální pokrok, společenský pokrok, to je problematická záležitost. Existoval v některých údobích, například v Anglii na konci 18. století, když se ta společnost přetvořila z aristokratické na občanskou, tam můžeme nějaký pokrok sledovat. Ale obecně pokrok neexistuje a v tom je skutečně skepse. To jste se strefila, souhlasím.

Martina: Milý skeptiku, ale co vám konkrétně tedy vadí na humanismu?

Alexander Tomský: To zbožštění. Děti se rodí vlastně bez morálky. Člověk je do jisté míry konstrukce společnosti a jejich názorů, předsudků, filozofie, náboženství a podobně. Proto máme výchovu a musíme učit děti morálce. Čapek řekl: „Děti jsou pravěk lidstva.“ Což je velice vtipné.

Jakmile zbožštíte člověka, tak vlastně zbožštíte individuum, povýšíte individualismus nad všechno ostatní a z toho individualismu pak vyplývají velmi zlé věci. A to dneska vidíme všude. To je to rovnostářství jako například genderová ideologie. Takže Evropská unie už dnes má 7 nějakých neheterosexuálních deviací, které považuje za součást lidské přirozenosti. Tam vznikají obrovské problémy.

Martina: V roce 2011 jste napsal: „Snášenlivost a tolerance jsou nepochybné ctnosti. Je ale mnoho věcí nepřijatelných, které snášet nemáme. Například pornografii, veřejné hulvátství, urážky náboženství, ale i pochody alternativní sexuality. I tolerance má své hranice, ostatně jako každá dobrá věc.“ Jak jste to přesně myslel? Nemáme je povolovat? Máme je dokonce zakazovat?

Alexander Tomský: Myslel jsem to přesně jako útok na onen extrémní humanistický individualismus. Žádný člověk není ostrov. Člověk je vytvořen tradicí a musí žít dohromady se společností. A povýšení jedince nad společnost v tak ohromném a výrazném smyslu, jak je to dnes, vede právě k těmto výstřelkům. Jinými slovy, pro konzervativce jako jsem já, je společnost trošku jako přírodní organismus.

Jestliže člověk není ostrov, tak má žít se společností v nějaké harmonii. Kdežto my dnes pod vlivem extrémního humanismu nemáme společnost jako organismus, ale máme jenom součet jedinců, a to je ten základní rozdíl.

Proč není Alexander Tomský Charlie? Co se mu nelíbí na pochodu homosexuálů? Proč se rovnost a svoboda navzájem vylučují? Jaké krize zažívá Evropa. Přečtete si nebo poslechněte si celý rozhovor!