Nejsou Hromnice jako Hromnice. Jak se ty české liší od amerických?

Komedie Na Hromnice o den více není populární jen u nás, i v zámoří se postupem času stala bez přehánění kultovkou. Českého diváka ale může přece jen trochu mást – americké Hromnice jsou zde vylíčeny o poznání jinak, než jak je známe z naší křesťanské tradice. Ve skutečnosti se totiž jedná o dvě značně odlišné události.

Hromnice lidové i křesťanské

Tuzemské Hromnice se tradičně slaví 2. února, čemuž odpovídá křesťanský svátek Uvedení Páně do chrámu. Ten vychází z Lukášova evangelia, kde se píše o cestě Marie s 40 dní starým Ježíšem do chrámu v Jeruzalémě, kde musela vykonat očistné obřady a za prvorozeného syna přinést obětiny Bohu. Tam malinkého Ježíše spatřil prorok Simeon a označil jej za světlo k osvícení pohanů. Proto se později ujal rituál zapalování svící, často spojený i se slavnostními průvody.

V pohanské lidové tradici symbolizovaly Hromnice vítání blížícího se jara a ustupování zimy – odtud také vzešla pranostika „na Hromnice o hodinu více“, jelikož v tomto čase (tedy zhruba měsíc a půl od zimního slunovratu) byl den o více než hodinu delší. Zároveň se v tomto čase dostane zima do své poloviny, a pomalu se tak přehupuje do jara. V tomto lidovém pojetí se také zapalovaly svíčky, které měly přinést ochranu před hromy a bouřkami (opět spojenými s příchodem jara).

Je zajímavé, že se oba tyto svátky utvořily nezávisle na sobě, přesto se slavily v jeden den. Historie svátku Uvedení Páně do chrámu sahá až do Římské říše 5. století – tam však k „uplácení“ bohů kvůli riziku bouřek nedocházelo. Postupem času se tradice obou svátků propletly a i v lidovém pojetí Hromnic se jednalo o definitivní konec vánočního času včetně sklízení betlému a stromečku.

Trochu jiné Hromnice

Uvedení Páně do chrámu je tedy mezinárodně slaveným svátkem, který uznává většina křesťanských církví. Anglicky se mu říká „Candlemas“, což vyjadřuje i rituální důležitost svíček. Druhá událost zmíněná v úvodu se oproti tomu nazývá „Groundhog Day“ neboli Den sviště a spočívá skutečně ve všech pro nás těžko pochopitelných zvyklostech, s nimiž se potýkají hrdinové filmu Na Hromnice o den více.

Základem této kulturní události je pověra, kterou do americké Pensylvánie přinesli přistěhovalci z Německa během 18. a 19. století. Podle ní je třeba sledovat sviště, kteří vylezou ze své nory: pokud je obloha jasná, svišť zahlédne svůj stín a zaleze zpět do nory, což je neklamnou známkou toho, že zima bude trvat dalších šest týdnů; pokud je však obloha zatažená a svišť svůj stín nezahlédne, jaro přijde o něco dříve. V Německu je schopnost předpovídání počasí spojena s jezevci, pensylvánští imigranti však využili tamější rozšířenosti sviště.

„Oficiální“ zjišťování, jak to s koncem zimy vypadá, probíhá v městečku Punxsutawney v západní Pensylvánii, přestože tradici přejalo i množství okolních obcí. V Punxsutawney každoročně probíhá velmi oblíbený rituál zahrnující sviště jménem Phil. Ten údajně předpovídá počasí už od roku 1887, kdy se událost konala poprvé, a komunikuje pouze s úzkým okruhem vyvolených, kteří následně přečtou Philovo klimatické proroctví.

Pro obyvatele Punxsutawney se jedná o oblíbenou kratochvíli, kterou před rokem 1993 navštěvovaly zhruba dvě tisícovky lidí. Poté, co rituálu přinesl film celosvětový věhlas, se do města s necelými 6 000 obyvateli nahrne až 20 000 svištěchtivých zvědavců. Není snad třeba dodávat, že Philova úspěšnost byla podrobena vědeckému zkoumání. Ať už se role mytického sviště v průběhu let chopil kterýkoli zástupce svišťů lesních, úspěšnost jeho předpovědí se pohybuje kolem 50 procent – tedy přesně na hranici náhody.

ZDROJ: Wikipedia Candlemas a Groundhog Day