Google nám krade paměť. Ve srovnání s našimi předky je tragická

Současná mladá generace přeceňuje své znalosti zřejmě nejvíc ze všech lidí, kteří kdy chodili po Zemi. Podle posledních psychologických výzkumů jich většina věří, že znalosti na internetu jsou součástí jejich vlastní inteligence. Propojení je tak velké, že informace, které si vygooglují, pokládají za vlastní znalosti.

Internet nám přináší spoustu výhod – ale představuje také fenomén, jemuž ještě úplně nerozumíme. Zejména tomu, jaký má vlastně jeho každodenní využívání vliv na naši psychiku a duševní schopnosti. Podle nejnovější studie kvůli němu lidstvo hloupne. A pořádně…

Naši závislost na informacích z internetu zkoumali psychologové z Harvardu. Zadali v rámci výzkumu studentům, aby odpověděli na vědomostní test – někteří jen tak, někteří s pomocí Googlu. Pak obě skupiny měly svůj výkon posoudit a říct, jak si cení své inteligence.

Hloupneme?

Výsledky vyhodnocovali psychologové Daniel Wegner a Adrian Ward, informovali o nich ve vědeckém časopise Scientific American: „Naše práce naznačuje, že čím dál více chápeme internet jako součást naší paměti – v podstatě jako dalšího člověka, s nímž sdílíme část naší paměti a vzpomínek.“ Podle studie se v tomto ohledu lidé ke Googlu chovají v podstatě jako k jiné lidské bytosti, a ne jako ke stroji.

„Přítomnost internetu v nás nevyvolává potřebu ukládat si důležité informace do vlastní biologické paměti – té na cloudu věříme skoro stejně jako té naší. Klidně věříme tomu, že důležitá fakta jsou na síti ve stejném bezpečí jako u našich rodinných příslušníků nebo přátel…“ Výsledky průzkumu také ukázaly, že právě ti, kdo v data na internetu věří nejvíc, nejhůř využívají vlastní paměti – a jsou nejhůř schopní ji funkčně a rychle používat.

Je to vůbec problém?

Je. A velký. Právě paměť patřila vždy k tomu nejdůležitějšímu, co člověka činilo člověkem. Díky paměti jsme tím, čím jsme – v ní držíme vše, co tvoří naši osobnost. Všechny kultury a civilizace na paměť kladly velký důraz; a jejich příslušníci ji dokázali velice dobře využívat. Dokážete si například představit, že byste si dokázali nazpaměť zapamatovat texty celých knih – například celou Bibli, jako každý druhý středověký mnich?

Díky všudypřítomným paměťovým médiím nejrůznějšího druhu se dlouhodobá paměť člověka výrazně zhoršuje. Není to ani nutné dokazovat nějakými empirickými studiemi, byť i ty existují. Stačí pozorovat, jak velké problémy mají dnes žáci se zapamatováním byť jen krátkého textu.

Studie, o níž jsme psali výše, naznačuje ještě další znepokojivý fakt: lidem díky internetu přestává stále více chybět partner, s nímž by informace sdíleli. Právě tato funkce je podle vztahových psychologů jedna z nejdůležitějších věcí, které až doposud spojovaly manželské dvojice. Ale když tato funkce „sdílené paměti“ zmizí, přeruší se jedno z významných pojítek ve vztahu. Co to všechno udělá s generací „digitálních domorodců“, tedy těch mladých, kteří mají internet po ruce už prakticky od mateřské školy? Dopady budou určitě obrovské, ale nikdo zatím nedokáže odhadnout, jaké…