Fyzické tresty dětí používá většina Čechů. Podporu mají i výchovné facky ve školách

Bít, či nebít. To je otázka, která znovu rezonuje českou společností. Ministerstvo spravedlnosti totiž chystá novelu občanského zákoníku, která by měla obsahovat Ustanovení o nepřípustnosti fyzického trestání dětí.

V EU jsme jedni z posledních, kdo v zákoníku tělesné tresty neadresuje, a nectíme tak ani mezinárodní závazky, například Úmluvu OSN o právech dítěte. Rodiče v mnoha zemích světa přitom od tělesných trestů pod tlakem výsledků odborného výzkumu rychle upouštějí.

Jenže v Česku se statistiky moc nemění, náměstek ministra spravedlnosti Karel Dvořák rovnou dodal, že „nová úprava nezavádí postihy rodičů“, a ministr Marian Jurečka tvrdí, že „je potřeba odlišovat, co je výchova a co je už opravdu domácí násilí.“  A tak ani z hlediska zákona nemůžeme čekat, že na tuhle otázku brzy najdeme odpověď.

Navzdory všem výzkumům, které ukazují nejen zbytečnost, ale dokonce značnou škodlivost jakýchkoli násilných trestů (včetně nevratných změn v mozku dětí), víc než třetina českých rodičů pro ránu nejde daleko. A sáhněme si do svědomí, v mnoha případech se nejedná o záměrnou výchovnou metodu, ale o důsledek hněvu, frustrace nebo neznalosti.

58 procent rodičů dítě někdy uhodilo

Takhle přesně to alespoň formulovali odborníci z Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN, kteří průzkum vedli. Podle toho, co zjistili, používá či v minulosti použilo tělesné tresty plných 58 procent českých rodičů. Z toho 36 procent děti takto trestá pravidelně a za touhle „výchovnou“ metodou si stojí. Násilí ve výchově nikdy nepoužilo jen 42 procent matek a otců.

„K fyzickým trestům se nejčastěji uchylují rodiče se středoškolským vzděláním s maturitou a nejméně ti se středoškolským vzděláním bez maturity. Z hlediska věku nejvíce fyzicky trestají rodiče mezi 25–34 lety a nejméně ve věku 45–54 let,“ uvedl přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN doc. Martin Anders v tiskové zprávě.

Pohlavky a plácnutí tolerujeme bez mrknutí oka

Většina lidí má tendenci odlišovat plácnutí přes ruku nebo hýždě a pohlavky od – v jejich očích – horších „výchovných“ metod. Tyhle údajně mírné tělesné tresty jsou v pořádku pro sedm z deseti rodičů a stejný počet souhlasí s tvrzením, že „fyzické tresty by se měly používat pouze ve výjimečných případech nebo pouze v případě závažných problémů.“ A jak ukazují statistiky, lidé, které rodiče násilně trestali, mají častěji tendenci tvrdit, že je takové chování v pořádku.

Víc než čtvrtina otců a matek má za to, že fyzické tresty fungují líp než jiné výchovné metody, a zhruba 23 procentům z nich by nevadilo ani to, kdyby jejich děti občas dostávaly „jednu výchovnou“ i ve škole. Že by jakékoli násilí na dětech měl zakázat zákon si myslí jen čtvrtina dotázaných rodičů.

Přečtěte si také: Odsouzený za pedofilii nadále pracuje s dětmi. Českým kriminalistům nezbývá než čekat

Výsledky, které taková společenská tolerance násilí na dětech má, vypočítala vládní zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková: „Za posledních osm let zemřelo v rodinách na následky násilí 44 dětí, 799 jich mělo trvalé zdravotní následky, přes 15 tisíc potřebovalo péči psychologa a 3 229 dětí skončilo z důvodu násilí v rodině v ústavní péči.“

Zdroj: 1. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Vláda ČR, Advokátní deník, National Library of Medicine