Fenomén jménem suši: co jste o něm netušili

Je to plod vytříbené kulinářské tradice: kuličku rýže a plátek ryby spojují zkušené ruce. Avšak v Japonsku se dokonce ani umění suši nevyhnulo posledním technickým vymoženostem.

Před půl stoletím se na souostroví objevily restaurace nazývané kaitencuši, kde suši pomalu defilovalo na pohyblivém okruhu. Zákazník si vybral požadovaný talířek, když se k němu na své cestě přiblížil. Nyní suši z poloviny vyrábějí roboti: jeden odměřuje kuličky rýže, druhý přidává příslušné množství wasabi a kuchař pak na to pouze položí malý kousek ryby nebo dlouhou krevetu.

Dříve se suši dávalo na různobarevné talířky podle toho, kolik stálo, a zaměstnanec restaurace pak jen podle barvy talíře spočítal, kolik má zákazník platit. Dnes je počítání ještě jednodušší a rychlejší: každý talíř je vybaven čipem, který obsahuje všechny informace.

Podívejte se na speciální web o vaření Prima FRESH!

"Suši neobíhají bez určitého řádu, je to výsledek pozorování a propočtů. Ani v té nejlevnější restauraci nemůžete nabízet suši bez databáze a téměř vědeckého řízení," vysvětluje Akihiro Cudži, mluvčí řetězce Kura, který je v tomto sektoru jedním z největších.

Jde především o to obsloužit zákazníka co nejrychleji (do minuty po objednávce), a minimalizovat přitom ztráty. Aby restaurace mohla nabízet dvě suši za 105 jenů (asi 20 Kč), musí mít takovou techniku a tak zručné zaměstnance, jako jsou holiči, kteří vás ostříhají do deseti minut.

Suši vynálezy

V řetězci Kura například vynalezli sendo kun (Pan Čerstvý). Zákazník chce suši čerstvé, ale zároveň levné a odmítá ty talířky, které před ním příliš dlouho defilují.

V restauracích tohoto řetězce jsou suši na malém talířku překryta jakýmsi plastovým domečkem, který má zachovat čerstvost a zároveň je vybaven čipem. Když si zákazník talířek vezme, domeček se sám zvedne a vrací se do kuchyně k použití na další suši.

A zatímco zákazník pojídá suši a sašimi, údaje o typu pokrmu a o tom, jak dlouho koloval dokola, se předávají do informačního systému restaurace.

Kura má své "centrum analýzy", v němž se soustředí jeho 300 restaurací. Sleduje se zde, jak dlouho se talířky na "oběžné dráze" pohybují, které rychle mizí a o které není valný zájem. A co je poněkud odvážné: zákazníky filmuje kamera, tedy nikoli jejich obličeje, ale pouhou siluetu. Tyto obrázky se předávají kontrolorům, kteří buď chodí od restaurace k restauraci nebo sedí v informačním centru a vyhodnocují, zda je rozmanitost a množství suši uzpůsobeno přítomné klientele. Kamery mohou dokonce snímat suši, aby bylo možno hodnotit jejich vzhled, čerstvost a kvalitu.

Také v kuchyni mohou zaměstnanci v každé chvíli sledovat, kolik dospělých a dětí právě jí a jak dlouho se zdrží. "I když je všech 199 míst v této restauraci obsazeno, bude počet připravených suši záviset i na tom, kolik času který zákazník u stolku stráví," vysvětluje Cudži. Technologie tak omezuje ztráty, neboť vyhodnocuje potřebné množství jídel podle údajů získaných za podobných okolností v minulosti.

Pokud se zákazníkovi nelíbí suši nabízené na kolujících talířích, může si objednat podle vlastního výběru na dotekové obrazovce, někdy i ve dvou jazycích. Požadované suši přijede na speciální vysokorychlostní lince.

Restaurace typu kaitencuši, které působí vedle tradičních a úctyhodnějších restaurantů se suši, kde jídla připravují léta speciálně školení kuchaři, by podle výzkumného centra Fudži-Keizai měly mít letos celkový obrat ve výši v přepočtu asi 100 miliard Kč.

ČTK