Sex lidí s chobotnicemi: tak to je tradiční japonské umění

O Japoncích se často říká, že jsou poněkud perverzní. Tento článek vás asi o opaku nepřesvědčí. Přitom do manželství většinou Japonci tradičně vstupovali sexuálně čistí. A právě proto vzniklo velmi zvláštní umění, kterému se říkalo šunga.

Návod na svatební noc

Aby se novomanželé při svatební noci netrápili, dávali jim přátelé pod polštář obrazové návody, jak takový pohlavní styk vypadá. A tyto manuály s „návodem k použití“ byly velmi velmi graficky názorné. Dnes bychom je označili jako pornografické – a i tehdy měly podobnou funkci. Jen v nich bylo na rozdíl od západní pornografie překvapivě mnoho chapadel…

Tento zvyk vznikl v Japonsku už v 17. století a udržel se až do doby, než zde zavládly západní zvyky. Pak byla šunga tabuizována. V současné době se paradoxně stal z umění šunga v západním světě obrovský hit. V mnoha zemích se nyní objevují výstavy tohoto výtvarného stylu.

Proč chobotnice?

Šunga nebyla kreslená na papír, ale nejčastěji na dřevěné destičky. Měla i své vyhlášené mistry: mezi ty nejvyhlášenější patřili například Keisai Eisen, Katsukawa Šunčo and Kitagawa Utamaro. Nejoblíbenější je ale dodnes Kacušika Hokusai. Roku 1814 vytvořil malbu „Sen o rybářově ženě“ – na které dvě chobotnice vzrušují potápěčku. Obraz se stal natolik populárním, že inspiroval celou školu japonských malířů. Jeho vliv ale sahá až do 20. století: inspiroval se jím třeba Pablo Picasso.

Tato galerie také není vhodná pro čtenáře mladší 18 let:

Obrazy šunga byly extrémně oblíbené a hodně ceněné. Existovaly dokonce jakési knihovny, kde si je chudší Japonci mohli vypůjčit – připomínalo to do značné míry dnešní videopůjčovny. Bohatí samurajové si své sbírky šungy ukládali na nejlepší místo v domě: do stejné skříňky jako meče. A za 2. světové války zase vláda rozdávala knihy s obrazy šunga vojákům, kteří šli na frontu.

Text: RD