Utekl ze tří koncentračních táborů a stal se vědeckou kapacitou. Felix Kolmer dnes slaví 100. narozeniny

Pamětník holocaustu, profesor fyziky, skaut či občanský aktivista. To všechno jsou tváře Felixe Kolmera, uznávaného vědce, který během druhé světové války prošel několika koncentračními tábory. Navzdory nepřízni osudu však tato utrpení přežil, snažil se pomáhat slabším a později se vypracoval ve vědeckou kapacitu. Jeho příběh je inspirativní i děsivý zároveň.

Zásady v Terezíně

Felix Kolmer se narodil v roce 1922 a jeho vášní byla odmala elektrotechnika – jeho otec byl koneckonců obchodníkem právě v této oblasti. Zřejmě i jeho smrt v roce 1932, tedy v chlapcových deseti letech, předurčila malého Felixe k dráze eletroinženýra. Kvůli židovskému původu mu však bylo studium vysoké školy znemožněno, a tak se Kolmer po maturitě začal učit na truhláře. Byl též velmi aktivní ve skautské organizaci.

Prof. Felix Kolmer dnes slaví 95. narozeniny. Přežil Osvětim. Je odborník na prostorovou akustiku a stále učí na FAMU. Úžasný člověk. pic.twitter.com/AOms2sbyWO

— Lubomír Zaorálek (@ZaoralekL) May 3, 2017

Během 30. let se dostal do kontaktu s nacismem i prostřednictvím strýce v Rakousku, díky němuž byl nedobrovolně svědkem anšlusu. V listopadu 1941 byl jako člen tzv. Aufbaukommanda (komanda výstavby) poslán do Terezína, kde pomáhal díky svým truhlářským schopnostem stavět tamější ghetto. Tam také strávil poslední chvíle se svou matkou, která pouhé dva dny po příjezdu do tábora zemřela na encefalitidu. Kromě ní se v Terezíně objevila i Kolmerova babička a také dětská láska Liana Forgáčová, s níž se v létě roku 1944 i oženil.

Během následujících let byl Kolmer vystaven mnohým tragédiím, které se v Malé pevnosti odehrávaly – i proto se stal aktivním členem terezínského odboje. Patřil ke skupině, jež měla za úkol hledat únikové cesty z tábora, které byly údajně vybudovány společně se samotnou pevností na konci 18. století. To se mu skutečně podařilo, ale po útěku se zase vrátil zpátky – jak sám tvrdil, v opačném případě by totiž zradil své spoluvězně, kteří by se o cestě nedozvěděli, a nemohli by ji tak použít. Skautským pravidlům tedy zůstal věrný i v časech nejtěžších.

Útěky z táborů

Na podzim roku 1944 byl Kolmer poslán do Osvětimi, ale naštěstí se mu před zlovůlí doktora Mengeleho a téměř jistou smrtí podařilo nečekaně uniknout. V Osvětimi měl totiž pracovat v sirných dolech a po konci jedné směny přistoupil do vlaku ke skupince vězňů, kterou si pamatoval z pobytu v Terezíně. Ke Kolmerově štěstí si tohoto neplánovaného útěku nikdo nevšiml, a tak se mladík dostal do tábora Friedland, spadajícího pod větší komplex Gross-Rosen.

V tomto táboře sice neumíralo zdaleka tolik lidí jako v Osvětimi, životní podmínky přesto byly katastrofální – podle Kolmerových vzpomínek museli vězni jíst třeba ze země vyhrabané vnitřnosti mrtvých koní. I odtamtud se mu však podařilo utéct, a to na samém konci války do Prahy, kde se shledal se svou manželkou Lianou (která do hlavního města přijela poté, co byl Terezín osvobozen). Pár spolu zůstal až do Lianiny smrti v roce 1984.

Po válce se Kolmer konečně dostal k odkládaným studiím a nastoupil na ČVUT. Postupně se vypracoval v jednu z největších tuzemských kapacit v oboru akustiky – od konce 40. let pracoval ve výzkumném ústavu, od začátku 60. let už patřil mezi přednášející na své alma mater; později přednášel i na FAMU. Během dalších dekád se podílel na stovkách publikací, stal se členem mnoha vědeckých společností a zařadil se mezi průkopníky zkoumání akustiky. Kolmer se rovněž aktivně podílel na odškodňování obětí nacismu, za což byl opakovaně vyznamenán.

ZDROJ: Paměť národa, Wikipedie