Eriksen není sám. Fotbalisté kolabují nejen v přímém přenosu a ohroženi jsou i amatérští sportovci

Drž se, Eriksene, buď silný. Vzkazy zabírané kamerami ze stadionů po Evropě v rámci utkání fotbalového Eura mířily k jednomu jedinému momentu ze 42. minuty duelu Dánsko–Finsko. Dánský záložník Christian Eriksen se právě rozbíhal podél postranní čáry, když se ve vteřině bezvládně složil na trávník. V tu chvíli nikdo netušil, že se 29letému hráči zastavilo srdce.

Záchranáři zahájili resuscitaci prakticky okamžitě. Lékař dánského týmu Morten Boesen později pro britskou BBC potvrdil, že Eriksen utrpěl srdeční zástavu, ale jeho srdce se podařilo nahodit už po první defibrilaci. Na stadionu si mohli všichni oddechnout – nejčernější scénář se nekonal, Eriksena transportovali z trávníku zjevně při vědomí a zápas se nakonec po delší pauze ještě ten den dohrál.

Proč se zastaví srdce

Eriksen byl převezen do nemocnice a jeho stav se rychle zlepšoval. Ne všechny podobné případy ale končí takto šťastně a 15 minut trvající oživování přímo na hrací ploše – v tomto případě úspěšné – otevřelo debatu o tom, jak vysokému riziku kolapsu nejen profesionální hráči fotbalu při vysokém výkonu vlastně čelí.

Podle předního českého kardiochirurga Jana Pirka z pražského IKEMu existují přinejmenším tři hlavní příčiny, proč se Eriksenovi mohlo srdce během utkání zastavit. „Za prvé to může být kvůli nepoznané kardiomyopatii, tedy onemocnění srdečního svalu,“ uvedl Pirk pro CNN Prima NEWS s tím, že „druhá možnost, která připadá v úvahu, je arytmogenní dysplazie pravé komory“. Při ní dochází k nahrazování svaloviny pravé komory tukovou a vazivovou tkání a snižování systolické funkce.

Podle Pirka je ale tato porucha podstatně vzácnější a navíc se dá rozpoznat pomocí echokardiografie. Rovněž třetí možnost – a sice, že Eriksena postihl na trávníku drobný infarkt, který způsobil arytmii a následné selhání srdce – Pirk považuje za málo pravděpodobnou.

A message from @ChrisEriksen8.
♥️🤍 pic.twitter.com/WDTHjqE94w

— DBU - En Del Af Noget Større (@DBUfodbold) June 15, 2021

Tlak na profesionály i amatéry roste

Přestože se zdravotní stav a výkonnost profesionálních fotbalistů, ale i dalších sportovců průběžně testuje, mohou ohromné nároky na výkon vést ke krizi, která postihla právě Christiana Eriksena. Spouštěčem pak podle Pirka může být třeba i iontová nerovnováha nebo nedostatek spánku. Odhadnout míru rizika přitom není snadné a zvláště amatérští sportovci, kteří nejsou pod pravidelným dozorem sportovních lékařů, by se měli naučit především naslouchat signálům svého těla.

Donedávna dlouholetý přednosta Kardiocentra Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze s tím má bohaté zkušenosti – a to nejen jako operatér. Jako aktivní běžec a propagátor běhu opakovaně varuje před nárazovým přepínáním sil především u příležitostných maratonských běžců, kterých na různě dlouhé tratě v Česku každoročně vybíhají desetitisíce.

Zátěž při dálkovém běhu, ale i při fotbalu

V roce 2020 zveřejnil právě IKEM výsledky studie provedené na 97 maratonských běžcích hned druhý den po doběhu Mezinárodního pražského maratonu (jednalo se o ročník 2019, tedy poslední před pandemií nemoci covid-19) s tím, že 70 procent z nich mělo po maratonu dočasně poškozené srdce. Tento stav signalizovaly bílkoviny buněk zvané troponiny, které měli téměř všichni testovaní běžci po doběhu maratonu mimo normu, nicméně druhý den se u většiny z nich vracely do běžných hodnot.

Nejde ale jen o srdce. Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní péče IKEM v posledních letech přijala několik amatérských běžců v kritickém stavu se syndromem přehřátí, poruchou vědomí, křečemi a závažným poškozením orgánů. Podle její přednostky Evy Kieslichové museli dokonce u dvou mužů, včetně šestnáctiletého, lékaři transplantovat játra. Dva ze sedmi takto postižených zemřeli.

Za kritický faktor přitom lékaři při dálkových bězích považují kromě nedostatečného tréninku a přecenění vlastních sil nepravidelné střídání tempa. Pokud běžec udrží rovnoměrné tempo a tím i pravidelnou tepovou frekvenci, riziko zvýšení troponinu a poškození srdce klesá. Mnozí amatérští běžci ale hlavně v závěru maratonu zpomalují až o 40 %, nebo dokonce přecházejí do chůze a znovu se rozebíhají.

O tom, že se běh a fotbal silně prolínají, nemůže být sporu. I když běžecký trénink nepatří mezi fotbalisty k těm nejoblíbenějším, nikdo se mu nevyhne a během utkání to platí dvojnásob. V rámci nejvyšší anglické fotbalové soutěže Premier League například ukázaly statistiky rekordní „náběhy“ hráčů během jednoho zápasu od 12,69 do 13,21 km. Maraton to sice není, ale když vezmeme v úvahu neustálé střídání tempa, jde o obrovskou zátěž.

ALS, záhadná nemoc fotbalistů?

Aby toho nebylo málo, pravidelný namáhavý sport a cvičení mohou přispět k rozvoji ještě jedné zákeřné choroby. Jde o amyotrofickou laterální sklerózu, známou pod zkratkou ALS.

Jde o smrtelné neurodegenerativní onemocnění mozku, které způsobuje degeneraci a ztrátu mozkových a spinálních neuronů. Tyto buňky centrální nervové soustavy ovládají vůlí ovlivnitelné svalové pohyby – kvůli tomu dochází k postupné svalové slabosti až atrofii. Mozek nakonec není schopen ovládat většinu svalů a pacient zůstává paralyzován při zachování psychických a mentálních schopností.

Nemoc je známá i díky geniálnímu fyzikovi Stephenu Hawkingovi a její obětí se stal i bývalý český premiér Stanislav Gross.

ALS pochopitelně nepostihuje jen aktivní lidi a sportovce, její „podezřelý“ vztah k hráčům fotbalu ale popsalo již několik studií. Jedna z nich se zaměřila na italskou nejvyšší fotbalovou ligu, kde shodou okolností v dresu FC Inter Milán působí i dánský fotbalista Christian Eriksen.

Vyplývá z ní, že profesionální fotbalisté mají více než šestkrát větší pravděpodobnost, že se u nich ALS rozvine, než běžná populace. Další studie pak zvýšené riziko vzniku tohoto zákeřného onemocnění odhalily i v případě méně výkonnostně orientovaných sportů.

Odborníci uklidňují, že drtivá většina lidí, kteří hodně cvičí, ALS nedostanou. Nicméně výskyt tohoto nevratného, progresivního a fatálního onemocnění se stále zvyšuje – do roku 2040 se celosvětově předpokládá více než 377 000 případů, což by představovalo oproti roku 2015 nárůst o celých 69 %.

Smutnou zprávou je, že přestože v posledních letech došlo k výraznému pokroku v léčbě, stále neexistuje žádný účinný lék, který by zvrátil průběh choroby, a dosud také nejsou známy žádné definitivní příčiny vzniku ALS.

Kolaps Eriksena není ojedinělý

Profesionální sportovci se na hřištích nebo při zápasech občasným kolapsům pochopitelně nemohu vyhnout ani je předvídat, čas od času k nim dochází. Eriksenův případ vyvolal velkou pozornost i díky tomu, že k němu došlo v přímém přenosu z jedné z nejprestižnějších fotbalových soutěží světa.

Podobnou zkušenost ale zažil v roce 2014 i záložník tehdy prvoligové Dukly Petr Malý, který zkolaboval při zavazování tkaničky. „Vzpomněl jsem si na svůj příběh. Už jak Eriksen začal padat, viděl jsem, že je zle. Nekontrolovatelně přepadával dopředu, což se stalo i mně, tkaničky jsem si zavazoval v předklonu. Trochu jsem se v tom viděl,“ popsal pro web iSport.cz