Divné české názvy zvířat: Jak vznikla slova klokan, hroch nebo slon
Proč nám nikdo nerozumí? A proč se česky spousta zvířat řekne tak divně? Může za to vlastně jeden jediný muž...
Čeština je pozoruhodný jazyk – máme v ní originální slova pro jevy, fenomény a tvory, kteří u nás nežijí. Naše řeč je v tom výjimečná: zatímco prakticky po celém světě mají „elefanta“, „hipopotama“ a „kangaru“, my se chlubíme slonem, hrochem a klokanem. Koho ta divná slova napadla a proč jsme v tomto ohledu takovou výjimkou?
Za významnou část samozřejmě mohou obrozenci. V té době byl jazyk jednou z mála oblastí, kde se Češi mohli realizovat – a tak to dělali opravdu pořádně. Čeština měla být originálním, zcela jedinečným jazykem, a proto vymýšlela další a další slova, která toho měla docílit. Z dílen obrozenců pochází například slovo hroch.
Kde se vzal hroch?
V českých zemích ve středověku pochopitelně nebylo moc hrochů, a tak nebylo potřeba takové slovo mít. Na rozdíl od slonů se neobjevovali ani v knihách, takže toto slovo prostě neexistovalo. Až do doby, než přišel Jan Svatopluk Presl, významný český přírodovědec, mj. jeden ze zakladatelů Národního muzea. Tento muž si vzal za cíl vymyslet pro češtinu unikátní názvosloví pro rostlinstvo a zvířectvo – a protože ho docela dobře uživilo poslancování, měl dost času a sil, aby to opravdu udělal.
Vynikal sice v mnoha oborech, ale jazykověda to nebyla. Často si názvy zvířat vymýšlel a někdy i pořádně bizarně. Tak třeba ten hroch. Toto slovo si odvodil od slova „roch“ – což byl název pro figurku válečného slona (někdy zastupoval figurku koně) v šachové hře. A protože čeština už název pro slona měla, použil Presl slona na hrocha: z rocha prostě udělal hrocha…
hrosi Zdroj: istock.com
Chudák klokan
Ještě zajímavěji vznikl klokan. Po celém světě mu říkají stejně kangaru – z jazyka australských domorodců. Jen čeština má klokana, opět díky Preslovi. Vyšel z toho, že klokan skáče, je tedy vlastně skokan. No a od skokana už to byl jen skok ke klokanovi…
Složitý slon
Slon je v tomto ohledu trošku výjimkou – znaly ho už nejstarší národy, a to jak z Bible, tak ze středověkých cestopisů. Toto slovo se tedy v češtině objevuje už od pradávna – ale zase si dodnes jazykovědci nejsou úplně jistí, jak jen mohlo vzniknout. Nejpravděpodobnější verzí je ta, že slovo slon pochází od staročeského slovesa „sloniti se“, což znamenalo opírat se. Proč? Podle středověkých cestovatelů totiž sloni spali ve stoje, a to proto, že nebyli schopní ohnout kolena. Spali tedy ve stoje a opírali se přitom o stromy.
Druhá teorie zase odvozuje původ slova slon od slova poklonit se. Další legenda totiž tvrdila, že slon je natolik chytré zvíře, že když uvidí člověka, pokloní před ním hlavu…
Aby toho nebylo málo, jiní jazykovědci věří, že toto slovo mohlo přejít z turečtiny, protože je podobné tamnímu a(r)slan neboli lev, anebo z řečtiny…