Divná vesmírná megastruktura je ještě záhadnější: komety ji vytvořit nemohly!

O podivném chování hvězdy KIC 8462852 jsme už psali. Připomeňme si jen krátce, co je na něm tak záhadného:

„Ty údaje jsou zcela neuvěřitelné,“ popisuje astronomka Tabetha Boyajianová z univerzity Yale. „Když jsme je viděli, nevěřili jsme svým očím. Každé vysvětlení, které jsme měli, se ukázalo mít protiargument.“

Pro odborný magazín New Scientist se takhle vyjádřila o hvězdě KIC 8462852 – hvězdě s velmi zvláštním chováním. Svit tohoto vesmírného objektu se v poslední době výrazně ztlumil a vědci řešili, co to mohlo způsobit.

Boyajianová napsala o možných příčinách bizarního poblednutí hvězdy studii, jež byla vydána v tomto čísle časopisu Monthly Notices of the Royal Astronomical Society. Současně poslala výsledky svému kolegovi, astronomu Jasonu Wrightovi z Penn State University. Pro něj to představovalo přesně to, po čem už řadu let pátral. Zatímco astronomka z Yale nedokázala přijít s vysvětlením chování hvězdy, Wright ho má: mimozemšťané!

Respektive: zeslábnutí svitu hvězdy je podle něj vysvětlitelné jen tím, že kolem hvězdy vznikl roj megastruktur, zřejmě vybavených solárními panely. Ty sbírají energii hvězdy a navenek se to projevuje tím, že se méně světla dostane od hvězdy dál – k našim teleskopům.

Racionální přístup

„Mimozemšťané by měli být vždy až poslední hypotézou, ale tohle opravdu vypadá jako něco, co by mohla vyrobit nějaká cizí civilizace,“ řekl Wright pro deník The Atlantic. Oba vědci nyní věří, že mimozemská superstruktura je věrohodná hypotéza chování KIC 8462852. „Měli bychom být však stále skeptičtí,“ dodávají vědci jedním dechem.

Argumenty PRO

KIC 8462852 byla objevena projektem Planet Hunters, který spustila Yale University roku 2010. Využila data z Keplerova vesmírného dalekohledu – dobrovolníci pak z těchto dat odvozovali, zda kolem některých hvězd neobíhají planety. To se pozná právě podle ze zeslábnutí svitu hvězdy – když před ní projde planeta. Jenže výše zmíněná hvězda se choval úplně podivně…

Najednou, zničehonic, poklesl jas hvězdy náhle o 15 procent. Ať to způsobilo cokoliv, planeta to být nemohla. Sebevětší planeta zeslabí jas hvězdy maximálně o jedno procento… Později poklesl jas hvězdy dokonce o 22 procent. Bohužel další data vědci nemají – kvůli poškození Keplerova vesmírného teleskopu.

Oba vědci se ve svých studiích poctivě pokoušejí hledat racionální vysvětlení, ale žádné nenacházejí. Určitě vědí, že to nebyla chyba v měření: několikrát data ověřovali a opravdu je problém v okolí hvězdy, nikoliv v přístrojích. Nedělá to ani hvězda – podobně by mohla „blikat“ jen mladá hvězda, která je ještě obklopená prachem, plynem a kameny, které mohou blokovat světlo. Jenže KIC 8462852 není mladá hvězda!

Co zbývá?

Occamova břitva: Pokud pro nějaký jev existuje vícero vysvětlení, je lépe upřednostňovat to nejméně komplikované. Je to logické: něco musí blokovat světlo hvězdy z venku. Mohly by to být teoreticky obří srážky asteroidů na okraji této hvězdné soustavy, snad srážka něčeho s něčím – ta mohla uvolnit veliké množství mezihvězdného prachu. Jenže matematické modely ukazují, že žádné z těchto vysvětlení prostě nevychází…

Jedinou možností, která není vyloučená, jsou komety. Teoreticky mohly být komety ze soustavy této hvězdy vytrženy z jejich normálních drah gravitací jiné blízké hvězdy – a teď se hromadně řítí ke KIC 8462852. Jenže šance, že právě tento zcela výjimečný moment jsme zachytili zrovna my, lidé, je podle vědců tak absurdně malá, že to ani nemá moc smysl řešit.

Nová data

Nové informace ale naznačují, že skeptici se mýlí! Tedy podle astronoma Bradleyho Schaefera z Louisiana State University, který objevil stará astronomická data týkající se hvězdy KIC 8462852. Článek zveřejněný v odborném časopise Astrophysical Journal Letters upozorňuje, že hvězda se chovala nestandardně i dříve a že to potvrzují astronomická data z let 1890-1980.

Jasnost hvězdy v té době klesala – přitom je ale hvězda velmi stabilního typu. A pokles jasnosti je tak velký, že za něj nemohou být zodpovědné komety, tvrdí astronom. Schaefer vysvětluje: „Oslabení jasnosti hvězdy by vyžadovalo 104 až 107 krát více prachu, než je realistické. Mohlo by ho způsobit jen přes 600 000 komet, každá nejméně s průměrem 200 kilometrů, které by všechny nalétávaly k hvězdě. Pravděpodobnost něčeho takového je zcela zanedbatelná…“

Vědec tím nevysvětluje, co je příčinou zvláštního chování hvězdy, ani tím nechce zvyšovat šance na teorii o tom, že jde o výtvor jiné civilizace. Ale my si zaspekulovat můžeme: co tedy zbývá?

Co tedy zbývá? Objekt typu Dysonovy sféry. O co jde? Dysonova sféra je hypotetická superkonstrukce, která by umožnila využití absolutně veškeré energie, kterou uvolňuje hvězda. Navrhl ji Američan Freeman Dyson, podle kterého také získala svůj název.

Slunce a celý jeho planetární systém je uzavřen do koule, z jejíž vnitřní stěny je získávána energie a která se dá využít pro případnou kolonizaci a rozšíření využitelné plochy i mimo dosud osídlené planety v celé soustavě. Dysonova sféra je jedním z méně častých témat science-fiction literatury či pořadů, objevila se ale i například v takových seriálech, jako je Star Trek.

Dyson také například předpovídal, že podobné struktury by byly logickým důsledkem vzrůstajících energetických požadavků technologicky vyspělé civilizace. Navrhoval tedy, aby se po takových strukturách pátralo za účelem nalezení důkazu o existenci vysoce inteligentního mimozemského života.

Později bylo vytvořeno několik podobných konceptů struktur obklopujících celé hvězdy. Jedním z nich je například vpravo zobrazený koncept hmotného, 3 metry silného obalu, který je však považován za nejméně uskutečnitelný. (wiki)