Slavný prokletý diamant Britové při korunovaci neukážou

Pozvánka: Korunovace Karel III. - korunovační klenoty (428)

Jeden z nejzáhadnějších, nejkrásnějších a největších vybroušených diamantů světa nesmí na veřejnost. Pro Brity je symbolem královské moci a nedílnou součástí korunovačních klenotů, pro 1,4 miliardy Indů, 231 milionů Pákistánců a miliony příslušníků dalších národů ale zůstává palčivou připomínkou koloniální minulosti.

Korunovace krále Karla III. je příležitostí předvést veškerý lesk a slávu britské monarchie, ovšem s jednou podstatnou výjimkou. Koruna královny matky, manželky krále Jiřího VI. a matky zesnulé Alžběty II., zůstane bezpečně uzamčena za zdmi londýnského Toweru. Důvodem je diamant Koh-i-Noor, v perštině Hora světla, který je pevně usazen v jednom ze zdobných křížů koruny. Přitom právě touto korunou měla být původně korunována manželka Karla III. Camilla.

Přečtěte si také: Krátká historie korunovačních klenotů: Britové je našli za rohem ve zlatnictví

Zatímco Karlovi III. ve Westminsterkém opatství nasadí arcibiskup z Canterbury 6. května 2023 na hlavu korunu svatého Eduarda z roku 1661, kterou jsou tradičně korunováni britští králové, musí se královna Camilla spokojit s korunou královny Mary. Bude to vůbec poprvé, co se při korunovaci královny znovu použije již existující koruna – dosud si totiž každá manželka krále nechávala kvůli této příležitosti zhotovit korunu novou. Jakou roli v tom hraje Koh-i-Noor?

Krvavá historie Koh-i-Nooru

Naposledy mohli Britové na vlastní oči vidět Koh-i-Noor a korunu, do níž je vsazen, v roce 2002 během pohřbu královny matky. Korunu, která byla po celou dobu obřadu položena na její rakvi, nechala královna matka zhotovit v roce 1937 při příležitosti korunovace jejího manžela Jiřího VI.

Koh-i-Noor, který je největším z téměř 2 800 diamantů použitých na výzdobu koruny, má ale historii podstatně delší a je důvodem rostoucího napětí mezi Londýnem a někdejší perlou britského impéria Indií. Právě zde byl totiž – podle některých zpráv už před 800 lety – v nánosech řeky Krišna údajně objeven mimořádně velký diamant. Teorií o původu sporného diamantu je ale mnohem víc, podle další z nich byl nalezen v roce 1655 v dole v Ándhrapradéši na jihovýchodě subkontinentu.

Diamant měl poté často měnit vlastníka, přičemž žádnému z nich nepřinesl štěstí. První skutečně věrohodné historické zmínky mluví o tom, že se diamant stal v roce 1739 kořistí perského vládce Nádira Šáha, který jej z dobytého Dillí odvezl do Isfahánu a pojmenoval Koh-i-Noor. Jen několik let poté se ale po zavraždění perského šáha diamant octl v rukou Ahmada Šáha Durráního, který založil samostatný Afghánistán, a stěhoval se do Kábulu.

Mohlo by vás také zajímat: Karel III. vybral slavnostní jídlo na korunovaci. Palác zveřejnil podrobný recept, který můžete vyzkoušet doma

Sporný dar

Dalším vlastníkem Koh-i-Nooru se stal v roce 1813 Rádžít Singh z Láhuaru v tehdejším Paňdžábu, dnešním Pákistánu. Zde ho v roce 1849 při dobytí této části Indického poloostrova objevili zástupci britské Východoindické společnosti a odvezli diamant do Anglie – nejspíš podle logiky, že když kámen nepřinesl štěstí žádnému vládci, mohla by se z jeho krásy těšit vládkyně, v tomto případě královna Viktorie.

V roce 1850 se tak Koh-i-Noor stal součástí britského královského pokladu a o rok později ho na světové výstavě poprvé obdivovala veřejnost. Do té doby neopracovaný kámen byl poté vybroušen nizozemským brusičem, čímž se jeho hmotnost snížila ze 186 na 105,6 karátu, což je 21,12 gramu.

Přestože se oficiálně Koh-i-Noor dostal do Londýna jako dar, je podle Anity Anand, redaktorky BBC a spoluautorky knihy o sporném diamantu, obtížné mluvit o daru „předaném pod namířenými bajonety“. I proto se Britové při korunovaci krále Karla III. s Koh-i-Noorem moc nechlubí. Diamant si totiž nárokuje Indie, Pákistán a Írán a o jeho vrácení žádá i Tálibán, jehož režim se považuje za nástupce nezávislého Afghánistánu.

Zdroj: BBC

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom