Proč muži riskují nevěru, i když mají spokojený vztah? Coolidgeův efekt přináší jasné vysvětlení

Už v polovině 20. století byl popsán jev, který zpočátku vysvětloval pářicí chování u krys, postupně se však jeho platnost ukázala i u lidí...

Vztahový strašák jménem nevěra budí hrůzu u většiny zamilovaných. Co když nás náš partner podvádí? Jak se s takovou situací vyrovnat? A proč k ní vůbec došlo? U vztahů, v nichž partneři nejsou spokojeni a hledají způsoby, jak ze svazku uniknout, je nevěra častým vyvrcholením těchto trudných myšlenek; jenže proč jsou muži nevěrní, i když jim současné partnerství vyhovuje? Zajímavou odpověď nabízí takzvaný Coolidgeův efekt.

Jízlivý prezident

Calvin Coolidge byl prezidentem USA v letech 1923–1929. Umírněný republikán proslul mimo jiné strohým vyjadřováním a suchým humorem, který byl zřejmě podnětem pro následující vtip: Prezident a první dáma se každý zvlášť procházeli po jedné farmě. Grace Anna Coolidge byla zaujata kohoutem, který se pářil se slepicemi. Zeptala se tedy pracovníka, jak často se toto děje, a dostalo se jí odpovědi, že téměř neustále. „Řekněte to panu prezidentovi, až půjde kolem,“ utrousila. Když se to prezident dozvěděl, zeptal se, zdali se kohout oddává páření pokaždé se stejnou slepicí. Dočkal se odpovědi, že nikoli, že kohout si pokaždé vybere slepici jinou. „Řekněte to paní Coolidgeové,“ odvětil.

Údajně dobový vtip vešel ve známost v 70. letech, kdy jej zmiňovali například behaviorální endokrinolog Frank Ambrose Beach, psycholog Roger N. Johnson i další autoři. Otázka totiž spojuje sféry biologie i psychologie, obecně se totiž jedná o jev, kvůli němuž mají samci vyšší sexuální zájem o nové partnerky – a to navzdory faktu, že jejich současná partnerka je stále plodná a dostupná. Riziko její ztráty však evolučně dává smysl, neboť potenciál oplodnění většího množství samic je až příliš lákavý. Zdá se, že tento jev vyskytující se u savců není zcela výjimečný ani u lidí.

Experimentální ověření

Původní Beachův experiment však byl v polovině 50. let proveden na krysách. Samec byl umístěn do výběhu s několika samicemi v říji. Okamžitě a opakovaně se s nimi začal pářit, avšak po nějaké době byl zcela vyčerpán a na výzvy těchto samic již nereagoval. Když ale byla do výběhu vpuštěna nová samice v říji, samec ožil a vzápětí se spářil i s ní.

Na „vině“ je zvýšená hladina dopaminu v důsledku představení nového podnětu a následné aktivace organismu. Samozřejmě i takové chování má své limity. Přestože sexuální apetit je u krys téměř nevyčerpatelný, o produkci spermatu to neplatí, takže v určité chvíli se samec s novou samicí sice spáří, ovšem bez šance na úspěšné početí.

Tento jev se projevuje třeba i u býků, kteří se s jednou krávou spáří pouze jedinkrát za sezonu; následně vyhledávají nějakou jinou. A když se dostaneme k lidem, praktickou ukázkou Coolidgeova efektu v praxi může být konzumace pornografie: Spousta mužů dává přednost sebeuspokojení u videí nežli dostupné partnerce ve vedlejší místnosti, což lze připočíst právě aktivaci dopaminu během vyhledávání nových podnětů; ačkoli pouze virtuální povahy. To se může projevit i častějšími změnami vzhledu u žen (styl oblékání, účes, make-up…), jak naznačil výzkum z roku 2021. Evoluce je sice mocná, ale lidská vynalézavost je jí v patách…

Důmyslná příroda

Podobně vychytralých mechanismů, jak pracovat s genetickým fondem, má příroda celou řadu. Zmínit můžeme ještě Brucin efekt, který koncem 50. let popsala britská zooložka Hilda Bruce. Spočívá v tom, že samice u mnoha druhů hlodavců předčasně ukončí své těhotenství (tedy záměrně potratí) v případě, že ucítí pach neznámého samce. Pakliže totiž samice vyhodnotí, že nový samec by byl evolučně výhodnějším otcem jejího potomstva nežli ten předchozí, odmítne investovat do pokračování březosti a raději si opět navodí plodnost.

Zatímco Coolidgeův efekt je u samic výrazně vzácnější než u samců (jelikož benefity z takového chování nejsou v takovém případě příliš patrné), Brucin efekt může představovat ekvivalentní mechanismus, jímž samice kontrolují svou plodnost a zvyšují šanci potomstva na přežití. Tento jev se u lidí vyskytnout nemůže, přesto se jedná o další z mnoha připomínek fascinujících (a zároveň krutě efektivních) mechanismů, jimiž se život v přírodě dokáže zachovat.

ZDROJ: Wikipedia Coolidge effect

Mojmír Sedláček

Mojmír Sedláček

redaktor FTV Prima

Všechny články autora
Newsletter

Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů

Populární filmy na Prima Zoom