Co vám přinese štěstí? Vědci už to vědí

Čas jsou peníze

„Život je krátký a tak si užívej, pokud můžeš,“ řekl u piva spisovatel Jaroslav Haidler. Jak moc je krátký zjistí každý až v době, kdy se mu ten jeho skutečně krátí. Pak mu hodiny přesčasů přijdou jako zbytečně promrhané a slogan „potřeboval bych, aby den měl nejméně 25 hodin“ je pro současnost poměrně symptomatický. „Měl jsem se víc milovat se svou ženou, dokud to šlo,“ zaznělo v jiné diskuzi. Diktát doby zní: čas jsou peníze. Rychleji (bez ohledu na kvalitu) a více. Bludný kruh vypadá následovně: Více práce, za kterou dostanete více peněz, za něž si koupíte více věcí. A platíte... časem. Možná ještě lépe to vystihl Willard Christopher "Will" Smith, Jr., americký herec, producent a rapper, když poznamenal, že „příliš mnoho lidí utrácí peníze, které nevydělali, za věci, které nepotřebují, aby udělali dojem na lidi, které nemají rádi.“

Skončíš na ARO

Lékařka pracující na anesteziologickém a resuscitačním oddělení (ARO), která nechtěla být jmenována, ale redakce zná její identitu, prozradila, že poměrně dost jejích klientek jsou ženy středního věku, které se na nemocniční lůžko dopracovaly přehnaným budováním kariéry, pracovním vyčerpáním ve středních manažerských pozicích, hormonální antikoncepcí a kouřením – v různě „namíchaných kombinacích“. Často je v pracovním vypětí přibrzdí až pobyt v nemocnici. Dvojice vědců Cristobal Young a Chaeyoon Lim ve své studii Time as a Network Good: Evidence from Unemployment and the Standard Workweek popisují, že základním "indikátorem" je sociální život mimo práci – tedy trávení volného času s rodinou a přáteli. Na vzorku více než půl milionu respondentů dokázali, že největší pohodu zažívají lidé právě o víkendu, zatímco pondělí je „nejstresovějším“ dnem.

Pracující nezaměstnaný

Zajímavé bylo, že podobné pocity měli i lidé bez zaměstnání, kteří by „pracovním tlakem“ neměli být stresováni. Jenže i oni měli se svými pracujícími přáteli omezený kontakt. Čas sice jsou peníze, ale čas se za ně dá i koupit. Samozřejmě v přeneseném slova smyslu. „Lidé, kteří obětují peníze a koupí si tak pro sebe čas, třeba tím, že přesunou nežádoucí úkoly na někoho jiného, vykazují mnohem více spokojenosti,“ říká Ashley Whillans, vedoucí výzkumné skupiny, která působí na Harvard Business School. Pokud lidé investují své peníze do materiálního pohodlí, ale zároveň si jimi „nekoupí“ více času, nezažívají větší "štěstí", respektive nesníží se jim míra strasu.. V rámci výzkumu dostalo několik desítek Kanaďanů po 40 dolarech s tím, že je mohou utratit během dvou po sobě následujících víkendů. Někdo si mohl „koupit čas“ například tím, že si zaplatil člověka, který za něj udělal práci a on mohl mít volno, jiný si „udělal radost“ drahým oblečením či luxusní pochutinou. Pointu asi tušíte – ti, kdož si koupili „čas“ se cítili spokojenější.

Zjednodušeně řečeno, čas nepotřebujeme k práci, ale k životu, tedy ke šťastnému životu. Pracujeme proto, abychom (lépe) žili a nežijeme proto abychom (déle) pracovali. A teď už to máme i vědecky podložené.

Text: Topi Pigula