Čelíte sexismu na pracovišti? Možná si to ani neuvědomujete
Jste obětí sexistických narážek, nebo jimi naopak častujete své kolegyně? Většina z nás si ani neuvědomuje rizika, která jsou s takovým chováním spojena.
O tomhle tématu se poslední dobou hodně mluví, ale vlastně málokdo má o něm reálnou představu. Profesor sociologie Philip Cohen z University of Maryland se nedávno zamýšlel nad tím, že muži jsou velmi často překvapeni, nakolik jsou jejich údajně nevinné komentáře či chování interpretovány jako sexistické. Jedním vysvětlením by mohla být nedostatečná edukace v této oblasti, která byla přece jen celá desetiletí na okraji zájmu.
Sexismus přetrvává
Socioložka C.J. Pascoe, tentokrát z University of Oregon, zdůrazňuje, že je důležité především identifikovat stále přetrvávající stereotypy týkající se moci a nerovnosti mezi pohlavími, které se navenek projevují právě sexistickým chováním. Jako mužné se dnes totiž často označuje to chování, které dává najevo nadřazenost mužů nad ženami. A to je nám všem podle sociologů vštěpováno už od dětství a v dospělosti to nebývá jinak.
V téhle oblasti dochází k určitým pokrokům, například mladší generace mužů už pomalu chápou, že není v pořádku říkat sexistické poznámky před ženami, ovšem k razantní proměně myšlení stále nedošlo. Takový proces totiž trvá mnohem déle. A tak namísto větší rovnoprávnosti se stále udržují sexistické předsudky jako například důraz na ženskou krásu; loňský výzkum ukázal, že pro ženy s lehkou nadváhou je obtížnější sehnat práci než pro jejich stejně vzdělané a zkušené „kolegyně“ se štíhlejší postavou.
Správný směr? Těžko
Některé zahraniční firmy zavádějí různé online kurzy pro své zaměstnance. Ty však mají účinek jen tehdy, když nadřízení dají jasně najevo, že jejich absolvování a respektování je pro zaměstnance důležité. Tyto kurzy se však navíc nejčastěji zaměřují na sexuální obtěžování, což je pouze jedna oblast problémů. Jak však Pascoe zdůrazňuje, to prostě nestačí, jelikož tím nedochází k řešení jádra problému.
Přitom řada výzkumů i vývoj společnosti ukazují, že situace opravdu není ideální. Nedávno se kupříkladu zjistilo, že ženské soudkyně jsou zhruba třikrát častěji přerušovány v řeči než jejich mužští kolegové. A to navzdory tomu, že soudkyně oproti soudcům hovoří méně. A když bylo před pěti lety umožněno ženám, aby zastávaly nebezpečnější posty v americké armádě (například aby bojovaly v první linii), zvedla se vlna odporu – a to navzdory vědeckým poznatkům, jež tuto novinku posvětily.
Podle Cohena je důležitá aktivita. Zaměstnavatel nemůže pouze čekat, kdy dojde k nějakému incidentu, nýbrž by se měl aktivně snažit problémům předejít. K tomu by měly pomoci programy s jasně stanovenými a měřitelnými cíli. Každá firma je samozřejmě jiná a potýká se s jinými problémy, proto se toto těžko řeší plošně, seshora, ale jednotliví manažeři by měli přijít s nápady. Cohen však uzavírá, že to se zatím moc neděje a moc optimistických trendů vysledovat nelze. Doufejme, že se karta postupem času obrátí.
Text: MS