Bude příští zbraní hromadného ničení umělý virus? Bohužel to vypadá dost reálně...

Vizí na to, co bude "příští atomovou", totiž zbraní narušující dosavadní status quo, vznikla v průběhu let celá řada. Někdo předpokládal příchod kobaltových bomb, které by byly schopné zaneřádit radiací celou Zemi, jiný šel do vesmíru a představil si války vedené shazováním asteroidů na planetu. Podle další mělo jít o smrtící chemikálie nebo nanotechnologii. Panují však oprávněné obavy, že namísto zvětšení budoucí „atomovky“ dojde na její miniaturizaci – příští ultimátní zbraň může dost dobře mít charakter umělé, geneticky precizně vytvořené nemoci. Revoluční metoda editace genomu jménem CRISPR/Cas9 podobným obavám notně nahrává.

Zbraňové status quo

Ačkoliv letos uplynulo 72 let od konce druhé světové války, rozložení sil a zbraňové status quo z jejího konce přetrvává dodnes. Svět ve větší či menší míře dodnes ovládají vítězné velmoce jako Amerika, Rusko nebo na východě i Čína, a navzdory markantnímu skoku zbrojního průmyslu zůstává nejničivější dnešní zbraň v arzenálu – jaderná, potažmo termojaderná bomba – ve svém základu stejná dnes jako byla ve 40. letech. Neznamená to sice, že na světě panuje univerzální mír – naopak je z nemožnosti velkého konfliktu jasnější, proč došlo na vzestup asymetrických konfliktů a teroristických činů – globální konflikt na škále světové války je ale vyloučen. Okamžitě by totiž zničil celé lidstvo.

Bezpečnostní odborníci proto s obavami sledují jakoukoliv snahu o vývoj technologie, která by se atomovým zbraním levněji vyrovnala, či je dokonce v destrukci předčila, a narušila tak dosavadní status quo. Horkým kandidátem na potenciální zbraň hromadného ničení je podle konference pořádané ve Washingtonu D.C. proces editace genů jménem CRISPR/Cas9. Čím je tak přelomový? CRISPR/Cas9 v zásadě z přírodních mechanismů bakterií přejímá možnost přesně zacílit určité místo v DNA pomocí řetězce ribonukleové kyseliny CRISPR (clustered regularly interspaced short palindromic repeats). V cílové destinaci pak uvolní enzym nukleázy Cas9, který působí jako nůžky a daný úsek DNA "vystřihne", popřípadě na jeho místo naopak „nalepí“ úsek jiné genetické informace. Zatímco dříve byla genová terapie schopná pouze dodávat nové geny do již fungujícího systému, CRISP/Cas9 je díky chirurgické preciznosti schopný daleko detailnější práce s modifikacemi.

To má v důsledku zvýšit i bezpečí celého postupu editace genomu – starší a méně přesné metody nástroje totiž mohly kvůli "konfliktu" v upravené DNA vyvolávat leukémie či jiné degenerativní poruchy. Metoda CRISPR/Cas9 je přitom stará jenom tři roky, i v tak krátkém čase ale způsobila poprask mezi genovými vědci, kteří ji využívají k celé řadě výzkumů a modifikací. Obecně se předpokládá, že díky CRISPR/Cas9 konečně zvládneme bezproblémové léčení genetických nemocí či vytváření nových kříženců v rostlinné a živočišné říši. Bylo by však naivní se zároveň domnívat, že nikoho nenapadnou ani vojenská využití. Zvláště, pokud bude CRISPR/Cas9 tak levný na provedení, jak se momentálně zdá být. FBI na washingtonské konferenci proto vyjádřila obavu, že CRISPR/Cas9 může být zneužit k vyvolání pandemie s nezvratnými důsledky a možnostmi, které doposud žádné jiné zbraně neměly – možností zaměřit se jenom na určitou část populace.

Bod, z něhož není návratu

Zatímco CRISPR/Cas9 je sám o sobě pouze nástroj, teoreticky by prý mělo být možné jej překovat do devastující zbraně s pomocí technologie genového tahu (gene drive). S její pomocí se dají rozšířit na celou populaci komárů geny rezistentní vůči malárii (identifikované pomocí CRISPR/Cas9). Obvykle trvá dlouho, než se gen přenese napříč generacemi a rozšíří mezi populací, principy genového tahu ale způsobí mnohem rychlejší přenos genu. Co by mohlo být využitelné při trvalé modifikaci způsobující konec malárie, by ale bylo rovněž možné velmi levně apliklovat i v případě lidí – a například nezvratně způsobit oslabení imunitního systému u dominantní části populace.

V teorii by však metody z vývoje CRIRPS/Cas9 mohly být rovněž schopné snáze odhalit geny specifické jenom pro určité lidské minority a využít je k "zaměření" smrtících virů. Zdaleka by nešlo o "čistou" zbraň, oproti populární tezi o „velké trojce“ lidských ras je totiž genom Homo sapiens velmi promíchaný – ostatně i Češi mají méně genů Slovanů než genů západních či severních národů, i v nás je rovněž kapka genů z afrických či asijských národů. Poznání genového významu jednotlivých částí DNA nebo mapování rozložení genů mezi vrstvami populace (čili "národy") je však teprve na svém počátku. Ona hypotetická devastující nemoc by tak jednou mohla být zaměřitelná pouze na blondýny, Japonce nebo třeba leváky.

FBI proto pomaličku potichoučku mluví o nutnosti regulovat využití CRISPR/Cas9 jenom pro kontrolovaná pracoviště, nikoliv nepodobně, jako je kontrolované i využití radioaktivních látek. Zní to racionálně, mohlo by to však výrazně zpomalit obrovský potenciál CRISPR/Cas9 pro výzkum léků proti dědičným chorobám nebo třeba rakovině. Za uplynulé tři roky totiž metoda přinesla lavinu objevů a experimentů právě díky její aplikaci na řadě pracovišť. Požadavky bezpečí nakonec možná převáží, až pokud někdo technologie jako CRISPR/Cas9 nebo genový tah nakonec skutečně využije k vojenským účelům – nakonec taktéž platí, že i atomové zbraně bylo třeba použít, aby mohla být naplněna jejich zastrašující úloha. Otázkou je, jestli nebude na regulaci v případě „příští atomovky“ po prvním a posledním použití už pozdě.

Ladislav Loukota