Britská firma rozbíjí kladivy tisíce oken. Pro umělou inteligenci budoucnosti

Zvuk tříštícího skla + umělá inteligence = záchrana života Zdroj: http://pixabay.com

Kladiva a podbíjecí palice tlučou do oken a dveří prakticky neustále. Na bývalé základně Královského letectva kousek od Cambridge létají střepy na všechny strany – občas okno rozbije rozbitá cihla, jindy zase úder hráběmi nebo hasicím přístrojem. To vše ve službách vědy, respektive umělé inteligence

Svůj výzkum zde provádi tým Chrise Mitchella, majitele start-upu Audio Analytic. Chtějí naučit vyspělou umělou inteligenci, aby rozeznávala zvuky tříštěného skla, takže jí rozbíjením okem dávají základní údaje. Oken a skleněných dveří sem už přivezli několik tisíc.

Co je rizikový zvuk?

I když je sklo nejdůležitějším zvukem, které počítač „učí“, není zdaleka jediný. Stroj se zde dozvídá, jak zní i jiné zvuky důležité pro člověka – jako například poplašné sirény, alarmy, plačící děti nebo vystrašení psi. Proč to všechno? Hlavně proto, aby vám jednou tato umělá inteligence zachránila život. V posledních letech se stroje nesmírně zlepšily v rozeznávání lidské řeči – ať už jde o Alexu (od Amazonu), Siri od Apple nebo jinou strojovou inteligenci založenou na přirozeném učení se, řeč už jim nedělá problémy. Ale o to větší komplikaci pro ně představují zvuky v pozadí, tedy různý ten šum a další zvuky, jimž už my lidé nevěnujeme příliš pozornosti; jsou pro nás automatické, většinou je filtrujeme a jejich význam nám mozek zdůrazní jen tehdy, pokud je pro nás konkrétní zvuk něčím výjimečně důležitý.

Mitchell by tohle rád změnil. Pokud by se stroje naučily rozeznávat, identifikovat a vyhodnocovat nejrůznější běžné zvuky městského i vesnického života, mohlo by to vnést revoluci do rovnou několika oborů – samozřejmě by to znamenalo, že by umělá inteligence nahradila méně schopné, drahé, omylné a smrtelné lidi.

UI jako zvukový hlídač

Největší uplatnění se dá očekávat v bezpečnostních technologiích – pokud by umělá inteigence v senzorech dokázala vyhodnotit, že zvuky v domě nejsou „přirozené“ pro toto prostředí a čas, mohla by sama poznat, že jde o zloděje/lupiče a přivolat policii nebo bezpečnostní službu. Současně by to pomohlo i při rozeznávání lidské řeči, zejména v rušném prostředí. Počítač poučený o tom, co je jaký zvuk, by mohl lépe filtrovat správné zvuky a algoritmy na rozeznávání jazyka by se tak staly ještě přesnějšími.

Nepřekonatelný problém - papoušci

Všechny části projektu jdou zatím jako na drátkách – stroj poznává, co má a společnost již získala řadu zakázek od firmy, které by její technologii rády integrovaly do svých spotřebičů. Až na jednu drobnost, oříšek, na němž si zatím všechny interace umělých inteligencí vylámaly zuby. Představují je papoušci. Tito ptáci rádi napodobují zvuky, které se ozývají v domácnosti – a umí takřka perfektně duplikovat cokoliv, co slyší častěji. Umělé inteligence nejsou schopné odlišit šikovného papouška od originálního zvuku a bezradní jsou zatím i programátoři.

Text: MK