Alternativní historie: Co kdyby Británie neležela na ostrovech?

Britské ostrovy si v evropské historii užívaly unikátní postavení. Na jednu stranu dlouhodobě ovlivňovaly dění na kontinentě, ale na stranu druhou vedlo oddělení Británie od zbytku evropského území k částečnému vyloučení Angličanů, Skotů a Irů z kulturního života – byť sehrálo zásadní úlohu v tom, že si ostrované mohli zachovat relativní nezávislost. Co kdyby ale geografie měla před tisíci lety jiný názor a Británie byla s kontinentem stále pevninsky spojena?

Britský poloostrov

Není tomu tak dávno, co britské ostrovy vlastně ještě nebyly ostrovy. Odhaduje se, že končící poslední doba ledová a zvyšování mořské hladiny přetnulo pevninský most mezi Evropou a Británií teprve před 8100 lety. Nejen současný průliv, ale i velká část Severního moře byla tehdy pevninou pojmenovanou jako Doggerland. Ten přitom přestal existovat již ve střední době kamenné, kdy v oblasti úrodného půlměsíce začaly vznikat první civilizace.

Odhaduje se, že tou dobou již vznikla první skutečná města – například slavný Çatal Hüyük, na svou dobu velkoměsto nacházející se v dnešním Turecku, již byl za zenitem své slávy. Konec pevninského spoje Británie s Evropou je například rovněž blíže postavení pyramid (cca. 2500 př. n. l.), než jsme od vzniku pyramid dnes my!

Pevninské spojení Evropy a Británie není žádnou geografickou chimérou – stačilo by, aby terén v dnešním Lamanšském průlivu byl o něco vyšší, anebo aby se s poslední dobou ledovou nepojilo tak markantní tání a ostrovy mohly zůstat spojeny alespoň úzkým pruhem území. Něco podobného ostatně známe třeba ze Sinaje, která propojuje Eurasii a Afriku, anebo Panamské šíje spojující Severní a Jižní Ameriku.

Zpátky do minulosti

Vzhledem k tomu, jak výsadní postavení měly relativně velké britské ostrovy v dějinách, by existence podobného pevninského mostku měla zásadní vliv na nadcházející evropské dějiny. Zatímco v pravěku a starověku by ještě tento vliv nebyl zásadní (existence spojení by sice asi zvýšila migraci na ostrovy, ale pravděpodobně nikterak výrazně), počínaje středověkem by se začaly dít věci!

Pokud se podíváme do minulosti, najdeme široké spektrum událostí, které by se při existenci pevninského propojení nejspíše odehrávaly jinak. Británie by asi nevydržela německý nápor během druhé světové války, protože Němci by se nemuseli potýkat s vybojováním vzdušné nadvlády i nedostatkem vlastních lodí. Invazi by Britové čelili i během napoleonských válek, takže by velmi pravděpodobně nikdy neměli šanci na vybudování svého impéria během 19. století. Dost možná by Britové neustáli ani nápor katolické Evropy, takže by Jindřich VIII. měl problém oddávat se svému mnohoženství, a v neposlední řadě by Britové rovněž snáze podlehli invazi vikingů; nejspíše dříve než v roce 1066.

Bez přehánění lze říct, že Británie by v takovéto podobě světa zkrátka nebyla Británií, kterou známe! Záleželo by samozřejmě, jak rozměrný by onen most spojující „ostrovy“ s Evropou byl. Uvážíme-li však terén mořského dna, měl by spíše plošší podobu podobnou Sinaji než horský terén na způsob Panamy.

Nový svět

To by znamenalo, že byť by Britové mohli relativně snáze bránit svého území než v případě rozsáhlých pevninských hranic (a stále by si tak zřejmě zachovali i svébytnější kulturu), nemohli by při obraně spoléhat jenom na námořnictvo. To by rovněž změnilo dějiny kolonialismu a spolu s tím i dominanci evropské kultury ve světě. Ačkoliv by na zámořské plavby z Evropy zcela jistě došlo a tato alternativní Británie by v nich rozhodně sehrála významnou úlohu, oproti Británii, kterou známe, by šlo jenom o stín jejího vlivu.

Bez soupeření s Angličany by paradoxně byla menší i flotila Francie. Spojené státy či nějaká jejich obdoba by tedy mohly vzniknout, ale spíše by se zde již od počátku mluvilo španělsky, portugalsky či holandsky. Zpětně by nutně došlo i k ovlivnění kontinentálních dějin. Nejde ani tak o to, že Napoleon a Hitler by zřejmě skončili jako vítězové „svých“ válek. Bez Jindřichovy rebelie vůči papeži by reformátoři mezi katolíky měli podstatně horší pozici, ačkoliv na nějakou podobu reforem by také časem nutně došlo, jelikož je známe i z jiných náboženství. To by nutně (po)změnilo či nějakou měrou odsunulo i takové události, jako byla třicetiletá válka, nástup osvícenství, racionálního myšlení, vědy...

Zkonstruovat jeden či dva pravděpodobné scénáře toho, jak by takový alternativní svět vypadal, je tedy zhola nemožné – bod odchýlení se od nám známé historie se zkrátka nachází příliš hluboko v minulosti. Je však představitelné, že pokud by Británie měla spíše povahu jakési „druhé Francie“ ve vztahu k evropské politice, kultuře a obecným dějinám, její vliv na běh dějin by byl podstatně menší.

Text: Ladislav Loukota