Africké děti ovládly marshmallow test. V čem spočívá?

Některé výzkumy prostě nestárnou, a přestože jsou již značně vousaté, jejich výsledky bývají často citovány i dnes. A nejen citovány, nýbrž i rozšiřovány dalšími, doplňujícími studiemi. Pokud jste proto ještě neslyšeli o marshmallow experimentu, následující řádky se vám budou hodit.

Historie s přesahem

Jako „marshmallow experiment“ byla označena série pokusů provedených na standfordské univerzitě na přelomu 60. a 70. let. Jejich ústřední postavou byl psycholog Walter Mischel, který zkoumal odložené uspokojení. Dával dětem na výběr mezi dvěma možnostmi – buď dostanou malou odměnu hned, nebo větší odměnu později. Tou odměnou byla nějaká sladkost, nejčastěji právě bonbon marshmallow, preclík či sušenka. Experimentátor dítěti přednesl možnosti, položil před něj dobrotu a opustil místnost. Když dítě vydrželo čtvrt hodiny sladkost nesníst, dostalo pak odměnu větší.

To by samo o sobě nebylo až tak zajímavé, ale Mischel a jeho kolegové přitáhli pozornost celé psychologické obce o zhruba dvacet let později. Na přelomu 80. a 90. let totiž publikovali studie, jejímiž subjekty byly ty samé děti, tou dobou už však samozřejmě dospělí lidé. Byla jim měřena životní spokojenost, body mass index, úroveň vzdělání a další ukazatele. Výsledky byly až šokujícím způsobem jednoznačné: ti, kteří v dětství dokázali pokušení odolat a sladkost nesníst, měli v dospělosti lepší výsledky téměř ve všech naměřených hodnotách. Schopnost odložení uspokojení se ukázala jako velmi podstatná pro budoucí úspěch v různých životních oblastech, ať se jedná o fyzickou stránku, kariéru, osobní život či obecně vnímanou spokojenost.

Obraz celé společnosti?

Německá psycholožka Bettina Lamm se se svými kolegy nedávno pokusila tuto sféru obohatit o nové poznatky. Ve své studii zmiňují, že odložení uspokojení bylo sledováno především na dětech ze západoevropské kultury, ale relevantní mezikulturní výzkumy chybí. A to se právě rozhodli změnit. Do svého vzorku proto zařadili 125 německých dětí ze střední třídy, které srovnali se 76 kamerunskými předškoláky. Z názvu článku už asi tušíte, jak toto srovnání dopadlo.

Africké děti byly v odložení uspokojení lepší, a to především díky odlišné rodičovské výchově. Zatímco německé děti jsou vychovávány citlivě a s důrazem na autonomní rozvoj, kamerunským dětem je více vštěpována společenská hierarchie a jejich chování je pod větší kontrolou. Naopak kontrola v naší společnosti je výrazně nižší, což se v tomto experimentu ukázalo. A souvisí to i s mírou autoritativnosti ve výchově, která je z důvodů tradic i nutnosti přežití celé komunity mnohem vyšší v primitivnějších společnostech. Výsledky výzkumu proto podněcují otázky, nakolik je naše stále liberálnější výchova vlastně společensky přínosná. Anebo spíše nebezpečná?

Text: MS