4 procenta dětí jsou závislá na hrách. Jak je poznáte?

Co je závislost, a co ne? O rizikách spojených s nadměrným hraním počítačových her jsme psali už několikrát. Názory odborníků se stále rozcházejí, a tak není jasné, od kdy je možné přílišné trávení času před počítačem či herní konzolí považovat za opravdový problém. Ostatně, kolik času je vlastně až příliš? S dalším příspěvkem do diskuzi přišli tentokrát přímo čeští vědci, konkrétně tým psychologů z olomoucké Univerzity Palackého. Na co přišli?

Rizikové hraní her

Olomoučtí psychologové náhodně vybrali adolescenty ve věku 11 až 19 let ze škol napříč celou republikou. Mezi celkem 3 950 studenty byli zástupci všech typů základních i středních škol. Tento rozsáhlý vzorek byl navíc sledován po dobu celých tří let, což z tohoto výzkumu dělá největší výzkum na toto téma u nás. Diagnostika přitom neprobíhala pouhými dotazníky zjišťujícími množství času, který mládež stráví před monitory, nýbrž docházelo k detailnějšímu pozorování vzorců chování u daných studentů.

Dílčí výsledky potvrdily několik předpokladů, o nichž se často mluví, avšak dat je k nim pramálo. Tak například s rostoucí dobou strávenou hraním her se zvyšuje tělesná hmotnost, zhoršují výsledky ve škole a kvalita a délka spánku. Případy těžké závislosti na hrách se vyskytují spíše u chlapců, ovšem lehká či mírná závislost je častější u dívek. S tím souvisí i to, že obvykle menší závislosti u dívek vedou spíše k horšímu školnímu prospěchu, zatímco silnější závislosti u chlapců k sociální izolaci. Nejvýraznějším výsledkem však bylo celkové zastoupení závislých – tedy mladých lidí, kteří vykazují prvky závislosti na hrách. Konkrétně se jednalo o 3,7 procent mladistvých, což vlastně znamená, že zhruba v každé školní třídě nalezneme jednoho žáka s tímto problémem.

Závislost mladistvých

Nejvíce postiženou skupinou z hlediska rizikového chování jsou v tomto případě žáci druhého stupně základních škol. Obzvláště na mladistvé ve věku 11 až 15 let a na této úrovni vzdělání by tedy měla být upřena pozornost rodičů. Možnosti prevence jsou totiž velké, nabízí se všelijaké zájmové kroužky a aktivity. Výsledky jsou přitom logické, neboť v tomto věku jsou již mladiství poměrně samostatní, a tak není třeba neustálé kontroly ze strany rodičů, zároveň se ještě tolik neoddávají společenským činnostem jako v pozdějších letech. Mnoho hodin o samotě u počítače proto není výjimkou, odtud už je jen krůček k nadměrnému hraní her.

Ovšem pozor, psychologové těmito zjištění nechtějí brojit proti hraní obecně, spíše upozornit na určité rizikové trendy. Hry mají totiž i nemálo přínosů, jenže jak už to tak bývá téměř s čímkoli, je to dobrý sluha, ale zlý pán. Pomoc adiktologů, tedy odborník v boji se závislostmi, tedy může být v extrémnějších případech určitě vítaná. Holt hraní her není vždy jen pouhou zábavou, což potvrzuje i názor mnoha diagnostiků, jež se zasadili o zavedení takzvané Poruchy hraní; od roku 2022 se tak bude jednat o regulérní diagnózu psychické nemoci.

Text: MS