150 000 tučňáků zemřelo kvůli ledovci… Anebo je všechno jinak?

Snídaně tučňáků kroužkových Zdroj: Wikimedia Commons

Už minulý týden se objevila zpráva, že na východě Antarktidy zemřela obrovská kolonie150 000 tučňáků kroužkových. Mělo se to stát poté, co do jejich sídliště narazil ledovec uvolněný oteplováním planety…

O této zprávě jsme nepsali – byť by to byl určitě trhák a všichni čtenáři by si zanadávali na člověka a globální změny klimatu, zdálo se nám, že v tom příběhu něco chybí. O týden později se ukazuje, že jsme udělali dobře – a teď se aspoň nemusíme omlouvat. Chybí totiž ti mrtví tučňáci, respektive jejich těla…

Začněme od Adama

Celý příběh začíná vlastně už roku 2010, kdy velký ledovec pojmenovaný B09B narazil do Zátoky Společenství, konkrétně do oblasti kolem Mysu Denison. Právě tam žila velká kolonie tučňáků kroužkových, odhaduje se, že jich muselo být kolem 150 000. Protože je ledovec odřízl od jejich zdroje potravy, přišli vědci s vysvětlením: všichni tučňáci jsou mrtví.

Jenže podle řady předních expertů na Antarktidu je tato hypotéza poměrně nevěrohodná – už jen proto, že těla 150 000 tučňáků nikdo neviděl. Není tedy pravděpodobnější mnohem méně dramatické, ale stejně logické vysvětlení, že tučňáci prostě odmigrovali někam jinam? Tedy do míst, kde mají potravy dostatek…

Studie zveřejněná v odborném časopise Antarctic Science tvrdí, že tři metry silná ledová vrstva dlouhá asi 50 kilometrů způsobila, že tučňáci nemohou k moři, kde loví potravu. Podle autorů práce by museli ujít pěšky přes 60 kilometrů, jen aby se dostali k moři. Roku 2011 zde žilo tučňáků 150 000, na začátku letošního roku to bylo již jen pouhých 10 000.

Všude jsou samé mrtvoly...

Vědci také popsali, že v kolonii je podle satelitních snímků spousta mrtvých těl tučňáků a také opuštěná vejce bez rodičů. Podle Michelle LaRue, expertky na populace tučňáků, je to ale běžné ve většině kolonií těchto ptáků. V rozhovoru pro web Live Science potvrdila, že tučňáci se o své mrtvé nestarají a v Antarktidě ani neexistují predátoři, kteří by se o ně postarali. A tak zůstávají těla tisícovek mrtvých tučňáků mumifikovaná chladem v těsném sousedství hnízdišť, přímo tam, kde ptáci zemřou.

„Jen proto, že nám chybí tučňáci, nemůžeme hned tvrdit, že jsou všichni mrtví,“ dodává vědkyně. Vychází z toho, že všechny ostatní kolonie těchto tučňáků v Zátoce Společenství se mají skvěle – jejich populace je na tom úplně bez problémů. Není tedy pravděpodobné, že tučňáci z kolonie na Mysu Denison se odstěhovali do těchto dalších hnízdišť? „Nevím“, přiznává bioložka, „ale stejně jsou na tom i všichni ostatní vědci. Nikdo se nemůžeme být jistí osudem těch tučňáků – rozhodně je ale jejich zmizení opravdu zajímavé.“ Původní vědecký tým teď chystá expedici, která by přímo na místě měla potvrdit nebo vyvrátit všechny další spekulace.

I pokud by všichni tučňáci z této kolonie opravdu zemřeli, nejednalo by se pode LRuové o nějakou zásadní ekologickou katastrofu: V Antarktidě těchto nelétavých ptáků totiž žije nejméně 7 milionů…

Vše, co chcete vědět o tučňácích kroužkových

Zprvu byli tučňáci kroužkoví výhradně rybožraví ale v důsledku intenzivního vybíjení tuleňů a velryb v 18. století, přebývalo asi 150 tun krilu ročně. Krilem se tak živí z více jak 90 %. Má uzpůsobené tělo pro potápění a plavání pod vodou. Tvar těla, připomínající torpédo, doslova kopíruje vlnu – začíná užším zobákem a hlavou, posléze silnějším zaobleným tělem a končí zúženým koncem těla a krátkým ocasem. Jejich kosti nejsou pneumatizované (duté) ale vyplněné dření, čímž je zvýšena potřebná hmotnost pro potápění a ani nejsou postiženi mechanickým barotraumatem. Nohy mají posunuty dozadu a slouží jim ke kormidlování. Díky tomu nemají na souši takovou rovnováhu a při chůzi vzniká kolébavý pohyb. Tento způsob pohybu je však podle výzkumníků úsporný a také přirozený, podobně jako vzpřímená chůze pro člověka. Jako u ostatních tučňáků jsou jejich křídla tuhá a zploštěná v ploutve. Jsou lehčeji opeřena pro minimalizaci odporu. Celé jejich peří má zajímavé uzpůsobení, které uvolňuje vzduch ve formě drobných bublinek. Ty snižují hustotu a viskozitu vody kolem jejich těla, zmenšují tření a umožňují jim dosahovat rychlosti až 20 km/h a potápět se do více jak 100metrové hloubky.

Stejně jako tučňák císařský žijící na Antarktidě, i tučňák kroužkový je známý cestami, které podniká v období rozmnožování. Aby nalezli stabilní masivní ledovec, který se letní teplotou neroztahuje nebo jej nezničí bouře, musí zajít několik desítek až stovek kilometrů daleko od pobřeží. Některé kolonie si raději vybírají pevninská pobřeží a mají moře podstatně blíže. Staví tak jednoduchá hnízda z oblázků. Jsou to společenští ptáci, kteří hnízdí v několikatisícové až statisícové kolonii. Rodiče vychovávají mláďata společně a jsou si věrní po několik sezon. (wiki)