Na planině Nazca se nečekaně objevily nové obří obrazce

Nové obrazce na plošině Nazca

Obrazce odkryla eroze a změny klimatu. Ukazují planinu Nazca jako ještě zajímavější místo, než jsme mysleli…

Planinu Nazca už prozkoumaly desítky archeologických týmů – a vědci si mysleli, že už o tomto pozoruhodném místě vědí všechno. Omyl. Pilot malého letadla Edeuardo Herrán Gómez de la Torre letěl před pár dny nad tímto místem a uviděl, že kromě dobře známých geoglyfů se na planině objevily dva další…

Podle analýz by se mělo jednat o 60metrového hada a podobně velkou lamu. Možná je nedaleko nich ještě nějaký pták, ale linie jsou příliš rozmazané, takže to zatím není úplně snadné zjistit. Na místo už vyrazili peruánští archeologové, kteří mají potvrdit autentičnost linií – anebo jasně říci, že se jedná o nějaký podvod.

Jak vzniklo největší umělecké dílo světa?

Zatímco u soch na Velikonočním ostrově je pro mnoho vědců stále záhadou, jak tamní obyvatelé dokázali vztyčit několikatunové monumenty, u obrazců na planině Nazca jim zase vrtá hlavou, jak mohli indiáni stvořit tak dokonalé tvary zvířat či hmyzu, aniž by je shora viděli. Ze země totiž není vůbec patrné, že se procházíte například kolem ocasu opice či v hlavě velryby.

Samotné vytvoření obrazců nebylo nikterak náročné. Stačilo, aby indiáni odstranili několik centimetrů tmavšího vulkanického povrchu a dostali se na světle zbarvený vápencový nebo pískovcový podklad. Vzniklo tak více než tři sta grafik a tvarů, jejichž kouzlo jsme v novodobých dějinách objevili až ve dvacátém století díky letecké dopravě. Od té doby budí jednotlivé obrazce nevídaný zájem jak vědců, tak laiků. Dodnes není zcela jasné, co znamenají a jaký měly ve své době smysl.

Kdo a proč stvořil linie na planině Nazca?

Nazkánská kultura bývá považována za vysoce hierarchicky organizovanou, což vyplývá především z hrobních vykopávek. „Díky velmi suchému podnebí, zapříčiněnému sousedstvím pouště Atacama, která je nejsušším místem na světě, se zachovala nejen mumifikovaná těla, ale i látky, do kterých byla zabalena, keramika, peří, jídlo a dekorativní předměty. Nazkánci věřili v posmrtný život, a proto pohřbívali do země a uctívali své předky. Podle kulturních a náboženských tradic zabezpečovali tělesné pozůstatky mrtvých, a tak je chránili před zhoubným působením času. Právě zde je vidět velmi patrný rozdíl mezi postavením jedinců. Osoby nízkého původu byly zabaleny do bavlněné látky manto a pohřbeny jen mělce, u sebe měly terakotové předměty. Vysoce postavení jedinci byli zabaleni do několika vrstev velmi kvalitní látky fardo, díky čemuž proběhla lépe mumifikace. Poté bylo tělo ve fetální pozici uloženo do košíku. Nebožtíci byli oblečeni do tuniky z barevného peří a koženého pláště, často s pohřební maskou či žezlem. Hroby byly společné, mnohdy obsahovaly až čtyřicet mumií poskládaných na sobě,“ píše Sandra Satrapová na webu indianskejazyky.cz.

Zatímco Erich von Däniken měl o jejich původu jasno a ve svých románech je označil za přistávací plochy mimozemšťanů, vědci nad jejich účelem stále bádají. Především jim nedává spát metoda, jakou indiáni tyto obrazce vyměřovali. Hypotéz se v této souvislosti objevuje hned několik. Pomineme-li tu, že je vedla vyšší síla a vše vytvořili bez toho, aniž by obrazce viděli vcelku, nabízí se vysvětlení, že díky horkovzdušným balonům nebo velkým drakům dokázali vzletět.

Ze shora tak mohli snadno udávat směr tvůrcům obrazců na zemi. Přesvědčený je o tom například Jim Woodmann, který na základě svých studií tehdy dostupných technologií sestavil balon poháněný horkým vzduchem. „Použil jsem přitom materiály, o nichž víme, že je měli lidé na planině Nazca k dispozici,“ přibližuje svoji práci Woodmann, který se s prehistorickým létacím stojem skutečně odlepil od země. Někteří vědci ovšem kvůli nedostatku důkazů o existenci létajících balonů v té době považují tuto možnost vzniku obrazců až za krajní.