Vzkříšení templářů: Vrátili se rytíři do Čech po 700 letech?
Slavnostní templářská ceremonie v českém kostele, kde se novodobí rytíři scházejí k rituálům a duchovnímu programu. Obřady navazují na tradice templářského řádu, které se ve Skotsku dochovaly až do současnosti. Zdroj: Pauperes commilitones Christi templique Salomonici
Když se nad skotskou vysočinou snáší večerní mlha a mezi ruinami kamenných hradů se rozhostí chlad, krajina působí, jako by se v ní zastavil čas. V tichu je slyšet jen vítr, který jako by šeptal jména dávno mrtvých bojovníků. Podle místních legend právě tady ve Skotsku nikdy definitivně nesložili své meče templáři – nejslavnější rytířský řád středověku. Původně šlo o malou skupinu mnichů-válečníků, kteří měli chránit poutníky ve Svaté zemi. Během křížových výprav se však templáři proměnili v neobyčejně mocnou sílu. Vynikali vojenskou taktikou, dokázali rychle reagovat na změny v bitvě a poráželi i početně silnější protivníky. Úspěchy na bojišti jim přinesly bohatství i vliv. Z chudých rytířů se stal nadnárodní řád s pevnostmi po celé Evropě, vlastní bankovní sítí a obrovským majetkem, který budil obdiv i závist. A stopy jejich působení najdeme i na území dnešní České republiky.
Templáři v srdci středověké Prahy
Do českých zemí vstoupil řád v první polovině 13. století. Roku 1232 jim český král Václav I. daroval rotundu sv. Vavřince na Starém Městě v Praze, v místech dnešního kostela sv. Anny, jen několik kroků od Karlova mostu. Právě tam vznikla první templářská komenda v Čechách.
Odtud templáři spravovali své majetky, zakládali špitály a hostince a podíleli se na ochraně důležitých obchodních cest vedoucích do nitra země. Jejich přítomnost dodávala Praze prestiž i pocit bezpečí – rytíři napojení na posvátná místa v Jeruzalémě představovali pro cizince i domácí symbol ochrany a důvěry.
Důvěru v řád měl i Václavův syn Přemysl Otakar II., který templářům svěřil další strategická místa. V blízkosti Prahy tak vznikla například komenda v Uhříněvsi, kde si rytíři vybudovali hospodářský dvůr a zřejmě i opevněné sídlo.
Moravská centra templářů: víno, sklepy a legendy
Ve stejné době, kdy se templáři usazují v Praze, pronikají i na Moravu. Významné sídlo získávají v Čejkovicích u Hodonína, které jim kolem poloviny 13. století daruje šlechtic Boček z Obřan. Z někdejšího templářského hradu se zde dochovaly části mohutných zdí a rozsáhlých sklepení, s nimiž jsou spojovány legendy o ukrytých rukopisech a pokladech.
Právě v čejkovických sklepeních se templáři podle tradice věnovali i výrobě vína. Nebyli pouze válečníky a staviteli kostelů, ale také velmi schopnými hospodáři. Vinařská tradice v Čejkovicích se dodnes často připisuje právě jim.
Dalším významným templářským působištěm byl hrad Templštejn u Jamolic nad řekou Jihlavou. Vznikl pravděpodobně na konci 13. století a patřil k největším hradům na Moravě. Dodnes se zde tradují příběhy o podzemních chodbách, ztracených rukopisech a pokladech, které měly zmizet společně s pádem řádu. Každý zachovaný kámen jako by připomínal dávnou přísahu a staleté tajemství.
Jak se rodí úhlavní nepřítel
Na přelomu 13. a 14. století dosahují templáři vrcholu své moci. Mají pevnosti, majetky i vliv u dvora mnoha evropských panovníků. Právě to se jim ale stává osudným. Francouzský král Filip IV. Sličný je vůči řádu silně zadlužen. Když mu velmistr Jacques de Molay odmítne poskytnout další půjčku, král se rozhodne jednat.
Francouzský král Filip IV. Sličný, jehož konflikt s templáři vyústil v likvidaci řádu roku 1312. Jeho zadlužení u templářů sehrálo klíčovou roli v dramatickém pádu řádu. Zdroj: Wikipedia
13.října 1307 začíná ve Francii hromadné zatýkání templářů. Následují výslechy, při nichž jsou rytíři mučením donuceni přiznávat se k vymyšleným obviněním – kacířství, uctívání modly i znesvěcování kříže. Papež sice některým z nich v soukromí udělí rozhřešení, ale pod tlakem francouzského krále v roce 1312 řád oficiálně ruší. V českých zemích pak templářský majetek přechází převážně k johanitům a do královských rukou.
Skotsko: jediné místo, kde templáře nezrušili
Zatímco většina Evropy papežský dekret bez námitek přijímá, ve Skotsku je situace jiná. Král Robert Bruce je v té době exkomunikován, a není tedy vázán rozhodnutími papeže ani církevními nařízeními. Skotský templářský preceptoriát, založený už ve 12. století, proto nezaniká.
Do Skotska prchají templáři, kterým se podařilo uniknout z Francie. Podle tradice s sebou přinášejí i část řádového pokladu. Francouzský král sice žádá jejich vydání, ale skotský parlament v roce 1309 jeho požadavek odmítne. Robert Bruce templářům poskytne azyl a ti se mu odvděčí účastí v bitvě u Bannockburnu v roce 1314. Svými zkušenostmi pomohou rozhodnout střet ve prospěch Skotů a Angličané jsou nuceni smířit se s jejich nezávislostí.
Skotská linie, která nikdy nepřerušila kontinuitu
Ve Skotsku templářský řád pokračuje i v dalších staletích. Jeho velmistrem se v 18. století stává například princ Karel Edward Stuart, známý jako „Mladý pretendent“. Templáři si tu uchovávají autonomii a zachovávají své obřady, mimo jiné na hradě Balgonie.
Právě díky nepřerušené skotské linii se templáři po roce 2000 symbolicky vracejí i do Česka. Dva Češi – Petr Vojtíšek, potomek rodu von Hahn a hrabat z Levantis, a Svatopluk Haugwitz, potomek šlechtického rodu z Haugwitz a Biskupitz – se vydávají do Skotska. Po téměř pětiletém prověřování, studiu a iniciačním procesu jsou přijati do řádu. Od té doby reprezentují českou větev kapitulní rady.
Společně se skotskými templáři dnes tvoří podle svých stanov jediný fungující pokračující středověký templářský řád nesoucí původní latinský název Pauperes commilitones Christi templique Salomonici.
Současní skotští templáři při slavnostním iniciačním rituálu na hradě Balgonie. Noví členové zde procházejí ceremonii, která navazuje na tradice staré stovky let. Zdroj: Pauperes commilitones Christi templique Salomonici
„Dnešní svět trpí duchovní prázdnotou. Lidé hledají smysl, ale často nacházejí jen konzum. My nabízíme cestu k hlubšímu porozumění sobě i světu,“ říká převor české větve dr. Petr Moidl. „Nejde o nostalgii po středověku, ale o živé hodnoty, které mohou měnit člověka i společnost.“
Novodobí templáři v Praze
Sídlo kancléřství českých templářů se nachází v Platnéřské ulici v Praze 1, nedaleko místa, kde stála první templářská komenda z roku 1232. Pravidelné rituály probíhají v chrámu Nejsvětějšího srdce Páně v areálu kláštera Sacré Coeur v Praze 5. Pasování nových rytířů se koná obvykle na skotském hradě Balgonie, někdy také při slavnostních ceremoniích v Praze.
Cesta k templářskému zasvěcení trvá roky. Kandidát zkoumá své motivace, studuje historii řádu a seznamuje se s křesťanskou spiritualitou, než je připuštěn k samotnému aktu přijetí. „Není to klubová činnost,“ zdůrazňuje převor Petr Moidl. „Je to proměna života. Templář se nezříká světa, ale učí se ho vidět očima víry a sloužit mu s čistým srdcem.“
Zástupci české kapitulní rady templářského řádu při ceremoniálním setkání ve Skotsku. Právě díky skotské větvi se templáři symbolicky vrátili i do českých zemí. Zdroj: Pauperes commilitones Christi templique Salomonici
Řád dnes podporuje seniory, pomáhá rodinám v krizi a podílí se na projektu Filantropia, zaměřeném na pomoc matkám samoživitelkám.
„Templářský meč dnes nehájí Svatou zemi, ale chrání lidskou důstojnost,“ dodává rytíř Michal Soukup.
Návrat po staletích
Po zhruba sedmi stech letech se tak templáři symbolicky vracejí do země, kde ve středověku spravovali majetky, budovali kostely a střežili obchodní cesty. Tentokrát však nesedlají válečné koně ani nestaví pevnosti. Místo toho se snaží přenést dávné ideály rytířské cti, služby a odpovědnosti do současného světa.
Další informace o současném fungování řádu jsou dostupné na webu:
www.scottishtemplars.eu
Nenechte si ujít novinky Prima Zoom!
Odesláním formuláře souhlasíte s podmínkami zpracování osobních údajů
