Výročí 4. října 1883 – Luxusní Orient Expres poprvé opouští Paříž

Orient Express byla luxusní vlaková souprava spojující Paříž s někdejší exotickou Konstantinopolí. Zůstala úzce spjata s evropskými dějinami během období 20. století, přičemž nejslavnější vlak světa získal auru napínavých intrik a komfortu. Částečně díky populárním knihám a filmovým scénářům. Ona to čistá fikce vlastně ani nebyla: opravdoví umělci a špioni na palubě Orient Expressu skutečně cestovali. Došlo i na skutečné vraždy a loupení.

První vlaková souprava Orient Express opustila krásu Paříže 4. října roku 1883. Na slavnostní inauguraci bylo pozváno zhruba 30 vážených hostů. Byli mezi nimi úředníci, diplomaté, novináři a ředitelé železnic. Roli hlavního hostitele hrál mladý belgický železniční nadšenec Georges Nagelmackers (1845–1905), který založil společnost Compagnie Internationale des Wagons-Lits. Syn bankéře cestoval v roce 1868 po Spojených státech na palubě luxusního přepravce, kdy odhalil výrazné mezery na evropském trhu. Pustil se do vyjednávání a nakonec získal dohody s osmi železničními společnostmi, které dodávaly pro potřeby Wagons-Lits luxusní spací a jídelní vozy.

První jízda Orient Expressu vyjela z Paříže, odkud pokračovala přes Štrasburk do Vídně, Budapešti a nakonec do cílové Bukurešti. Výstavbou nových tunelů a železnic se vlaková linka později výrazně prodloužila.

Rychlé, ale drahé

První cesty Orient Expressu ale začaly příliš brzy, protože železnice přes Srbsko a Bulharsko nebyly v té době dokončeny. Jejich výstavba se opozdila z důvodu vypjaté politické situace na Balkáně a úpadku Osmanské říše. Do cílové Konstantinopole tak musel přepravce první cestující dopravovat přes Černé moře parníky. Východ byl se Západem přímo propojen až v roce 1888. V té době zvládl Orient Express vzdálenost 3000 kilometrů za pouhých 68 hodin. Otevření nové stanice v Konstantinopoli znamenalo v roce 1890 začátek zlatého věku. Přímá linka mezi nynějším Istanbulem a Paříží byla oproti lodní plavbě rychlou alternativou. Šlo ale o drahý luxus, který si mohl dovolit jen málokdo. Pokud cenu jízdenky převedeme na dnešní ceny, její výše se pohybovala kolem 1750 eur.

Konečná stanice Konstantinopole byla považována za velmi exotickou. Byla jakýmsi lákadlem, kterému dokázal odolat jen málokdo. Orient Express ale představoval především spojení mezi hlavními středoevropskými městy. Luxusní vlak tehdy pravidelně zastavoval v Paříži, Mnichově, Vídni a třeba Budapešti. V daleké Konstantinopoli vlak zastavoval dvakrát týdně. Cestující se během přepravy mohli těšit z vysoké míry komfortu. Vlaková souprava se skládala z luxusních salonních, jídelních a lůžkových vozů. Nechybělo delikatesní jídlo, kvalitní vína a pracovité kurtizány.

Válečná období

První světová válka přinesla prudký konec období prosperity, kosmopolitismu a kulturního rozkvětu. V den, kdy Rakousko-Uhersko vyhlásilo Srbsku válku, se Orient Express zastavil. Během válečného období začalo Německo a jeho spojenci provozovat svůj vlastní luxusní vlak. Po skončení krvavé války byla železniční mapa Evropy překreslena. Cesta Orient Expressu se omezila po Bukurešť. Byl představen Simplon Orient Express, jehož těžkotonážní kola míjela poražené Německo oklikou. Nová luxusní linka pokořila švýcarské Alpy a pokračovala Simplonským tunelem do Itálie přes Jugoslávii, Bulharsko, Řecko do cílového Turecka. Versaillská smlouva udělila soupravě Simplon Orient Express 10letý monopol na trase Paříž–Konstantinopol. Výraznou újmu pocítil legendární Orient Express také během druhé světové války, kdy ztratil mnoho svých vozů. Válečným škodám neunikla ani rozsáhlá infrastruktura. Později ale na rekonstrukci železnice přece jenom došlo – náročné opravy byly částečně financovány z Marshallova plánu. Během studené války představovala tato vlaková souprava jedno z mála spolehlivých spojení mezi východní a západní Evropou. Fungovala jako důležitá diplomatická spojka.

Konec luxusu

Od 60. let minulého století Orient Express postupně ztrácel svůj šarm. V roce 1977, téměř 100 let od první cesty, opustil Paříž poslední přímý spoj směr Istanbul. O luxusu ale hovořit nelze. Cestování lze přirovnat spíše k těžkým spartanským podmínkám. Vlaková souprava postrádala jídelní vůz, a tak si musel každý pasažér přinést vlastní zásoby na několik dní cesty. Také podoba cestujících se změnila. Palubu zašlého Orient Expressu obtěžkávaly nohy migrantů a po bohatýrech a smetánce nebylo ani památky. Úplný konec linky původního Orient Expressu nastal po 126 letech příchodem vysokorychlostních vlaků.

Text: Petr Smejkal