Výročí 4. 12. 1996 – k rudé planetě míří sonda s vozítkem Sojourner na palubě

Ohromný úspěch za 265 milionů dolarů

Planetární sonda Mars Pathfinder nesená raketou Delta II byla vypuštěna americkou vesmírnou agenturou NASA 4. prosince 1996. Cílem sondy, jejíž solární panely ukrývaly malé vozítko nazvané Sojourner nebylo nic jiného než povrch Marsu. Mise uskutečněná v rámci programu Discovery stála na první pohled neuvěřitelných 265 milionu dolarů. Přesto s odstupem času můžeme říci, že skončila nezpochybnitelnými technickými i vědeckými úspěchy, které významnou měrou rozšířily znalosti lidstva o rudé planetě.

Sonda Pathfinder letěla k Marsu sedm měsíců a 4. července 1997 přistála v oblasti údolí Ares Vallis, o němž se domníváme, že bylo vytvořeno tekoucí vodou. Jméno dostal podle řeckého boha války Área, jehož římským protějškem byl bůh Mars.

Původní odhad životnosti Sojourneru byl týden. Vlastní sonda pak podle propočtů měla dodávat data na Zemi asi měsíc. Všechno dopadlo jinak a obě zařízení fungovala mnohem déle, než se očekávalo. Sonda ukončila komunikaci s vesmírným střediskem až 27. září 1997. Během necelých tří měsíců odeslala na Zemi 2,3 miliard bitů informací včetně 16 500 fotografií pořízených modulem a dalších 550 obrázků, které dodalo vozítko Sojourner. Mise byla oficiálně ukončena v březnu 1998.

Přistání na povrchu Marsu – krok do neznáma

Z předchozích průzkumných misí měli vědci základní data o hustotě a složení atmosféry a tak pro přistání sondy mohli navrhnout řadu do té doby nevyzkoušených technických zlepšení. Během průstupu atmosférou Marsu byl používán tepelný štít a pro zpomalení pádu velký brzdící padák. Vzdálenost od povrchu planety zjišťoval výškový radar a data z něj byla použita i pro druhotné zažehnutí brzdících trysek.

Poprvé v historii misí NASA byly použité brzdící airbagy, které ochránily sondu i vozítko při dopadu na povrch Marsu. Osm vteřin před dopadem se nafouklo 24 vaků, které obalily celou sondu. Po přistání, které rozhodně nebylo úplně hladké. Následovalo totiž několik odskoků. Teprve když se „míč“ zastavil, došlo k vyfouknutí vaků a rozvinutí solárních panelů. Sonda však přistála v noci a tak nezbylo nic jiného, než s výzkumem počkat na východ Slunce.

Vozítko Sojourner – technický unikát

Výzkumné vozítko s akčním rádiem 8 m od mateřské sondy mělo 6 kol. Dlouhé bylo 65 cm a vážilo 10,6 kg. Jezdilo rychlostí 1 cm/s a během svého aktivního fungování se pohybovalo okolo sondy a ujelo vzdálenost asi 80 m. Během vyjížděk pořídilo 550 fotografií a provedlo 16 chemických analýz vzorků. Vozítko Sojourner bylo k výzkumným účelům vybaveno dvěma kamerami s tím, že barevná byla umístěna v zadní části vozítka a druhá černobílá se nacházela vpředu. K analýze chemických vzorků se zde nacházel alfa-protonový a rentgenový spektrometr.

Čas na Marsu běží jinak než na Zemi

Jednotku, podle které měříme čas na Marsu nazýváme „sol“. Tuto jednotku nenajdeme v soustavě jednotek SI. Nicméně jeden sol je přibližně o 3% delší, než střední den na Zemi a odpovídá 24 hodinám 39 minutám a 35,244 sekundám. Naopak tzv. hvězdný den je na Marsu asi o dvě minuty kratší než sol.

Během prvního solu udělala sonda Pathfinder plánované snímky okolí a základní meteorologická pozorování. Sonda i vozítko byly vybaveny přístroji, které umožňovaly zjištění přesného chemického složení hornin. Na základě výsledků předchozích misí Viking 1 a Viking, jenž obě ke sběru vzorků z bezprostřední blízkosti sond využívaly robotické ruky, se předpokládalo, že složení hornin a půdy nebude jednotné. Kromě jiného bylo zjištěno, že během historie planety panovalo teplejší a výrazně vlhčí období, než je v současnosti. Během této doby mohla na povrchu Marsu krátkodobě existovat voda v kapalném skupenství.

Text David Hainall