Před 92 lety byla v Číně nalezena první lebka Číňana

Profesor Pchej Wen-čung objevil v jeskyni nedaleko Čou-kchou-tienu první lebku sinantropa druhu Homo erectus pekinensis.

Zakladatel čínské antropologie, jehož objev se ztratil

Pchej Wen-čung promoval na Pekingské univerzitě v roce 1928. Ještě s čerstvým diplomem v kapse se téměř okamžitě připojil k výzkumnému týmu, který pracoval na čínském nalezišti sinantropa (Homo erectus pekinensis) nedaleko vesnice Čou-kchou-tienu. Vesnice se nachází v tzv. Severočínské nížině necelých 50 km jihozápadně od Pekingu. V oblasti se rozkládá rozsáhlý jeskynní systém, který byl osídlený od prehistorických dob, a ležely tu kosterní pozůstatky nejen člověka pekingského (Homo erectus pekinensis), ale i Homo sapiens. Není tedy divu, že celá oblast byla v roce 1987 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.

Vraťme se ale k příběhu profesora Pchej Wen-čunga a jím nalezené lebky. Netrvalo dlouho a Pchej Wen-čung byl jmenován ředitelem zdejších vykopávek a sám slavil svůj největší úspěch. Lebku prvního sinantropa nalezl profesor Pchej 1. prosince 1929 v 16.00. Náročnost pracovních podmínek dokládají četné poznámky jeho kolegů a mapy nalezišť: „Pracoval ve 40 metrů hluboké trhlině v ledové vodě, v jedné ruce kladivo a v druhé svíčku.“

Zůstaly jen odlitky

Profesor Pchej pracoval na nalezišti téměř nepřetržitě, s výjimkou let 1935–1937, kdy obhajoval doktorát na Sorbonně. Po Pchejově návratu z Francie museli čínští vědci řešit náročný problém. Začala totiž druhá čínsko-japonská válka. Japonská vojska postupovala na Peking a několik dělníků, kteří pomáhali na vykopávkách bylo zabito. Nezbylo tedy nic jiného, než fosilní nálezy sbalit a poslat do bezpečí do USA. Německý anatom a antropolog Franz Weidenreich stihl udělat dokonalé odlitky nalezených fosilních pozůstatků. Co se s unikátními nálezy stalo poté, nikdo neví. Cestou do USA se jednoduše ztratily a nikdo je už nikdy neviděl. Kromě zmíněných odlitků se dochovaly ještě kopie map nalezišť.

Význam naleziště v Čou-kchou-tienu v evoluci člověka

Počátky seriózního archeologického výzkum v okolí Čou-kchou-tienu jsou spojené se jménem švédského archeologa a geologa Johana Gunnara Andersena, který zde společně s Rakušanem Otto Zdanskym a Američanem Walterem pracoval v letech 1918–1921. Podařilo se jim najít řadu fosilních pozůstatků předků dnešních lidí, včetně zubů, jejichž identifikací se zabýval kanadský paleoantropolog Davidson Black. Následný Pchejův nález lebky Homo erectus pekinensis jen podtrhl archeologický význam této lokality.

Nálezy v dalších letech odkryly rozlehlou jeskyni velikosti fotbalového hřiště s více než 30 m vysokým stropem. Člověk pekingský (Homo erectus pekinensis) ji osídlil před přibližně 400 000 lety a bez přestávek tu jeho populace žila přes 200 000 let. Jeskyni museli opustit až v okamžiku, kdy ji celou naplnili odpadem.

Vykopávky byly po druhé světové válce obnoveny až v roce 1959. Postupně zde bylo nalezeno přes 100 000 kamenných nástrojů, více než 100 zubů, kostí a 14 lebek z celkem asi 140 jedinců druhu Homo erectus pekinensis. Tito jedinci byli velmi podobní našim předkům, jejichž pozůstatky byly nalezeny na Jávě, Předním východě, v Evropě a v Africe.