Před 41 lety proběhla Operace Opera. Izraelské letectvo při ní zničilo irácký jaderný reaktor

Sousedi, které nechcete mít

Izrael po zemi sousedí s těmito zeměmi: Libanonem, Sýrií, Jordánskem a Palestinou a mořskou hranici sdílí s Egyptem. I byť jen zběžný laický pozorovatel mezinárodních událostí ví, že všechny tyto země byly či stále jsou nepřátelsky naladěné vůči Izraeli, zemi se zhruba 8 miliony obyvatel. Zkrátka se z izraelského úhlu pohledu jedná o sousedy, které je lepší nemít…, jenže vybírat si nemohou. Když k tomu připočteme řeči o „potřebě vyhlazení Izraele z mapy“, tak je jejich nejistota docela pochopitelná.

Atomová předehra

Saddám Husajn se pokusil získat technologii pro výstavbu jaderného reaktoru u SSSR, nicméně snaha vyzněla naprázdno. Jednou ze spekulativních příčin je fakt, že i pro Sověty byl Husajnův režim příliš nevypočitatelným. Co platilo pro SSSR, to neplatilo pro Francii, která měla v rámci „komerčních dodávek“ spolupracovat. Důkazem budiž schůzka Saddáma Husajna s prezidentem d´Estaignem a s ministerským předsedou Chiracem, která proběhla v roce 1975. Výsledek? Francouzi dodají reaktor o výkonu 40 MW včetně instalace, vyškolení obsluhy a zásilky obohaceného uranu U 238. Tady stojí za zmínku, že obohacený uran je základní komponentou pro výrobu plutonia pro atomové zbraně. Chybějící zařízení na úpravu uranu slíbila dodat Itálie. Izrael tušil, že by se mohl stát terčem jaderného útoku (terčem jaderného vyhrožování se už stal), a tak se navzdory mezinárodnímu právu chopil akce.

V dubnu 1979 explodovala v námořním přístavu poblíž Marseille nálož a zničila několik součástí iráckého reaktoru připravených k expedici a v červnu 1980 byl v pařížském hotelu zavražděn egyptský jaderný vědec Jahja Mešad, jeden z nejvýznamnějších vědců iráckého jaderného výzkumu. Mimo jiné měl za úkol dojednat konkrétní podmínky první dodávky uranu. Izrael se k atentátu nepřihlásil, nicméně podezření, že akci zosnoval MOSAD, je velmi silné. Pierre Razoux v knize Iran-Iraqi War přímo píše, že jak útok loď La Seyene-sur-mer v noci z 6.–7. dubna, tak Mešadovu vraždu má na svědomí izraelská tajná služba.

Osirak je bůh smrti

Osiris je egyptským bohem smrti a Osirak (složenina slov Osiris a Irák) byl 40 MW lehkovodní jaderný reaktor. Už samotný název příliš nesvědčí pro civilní a mírové využití, nicméně nelze bombardovat území cizího státu jen proto, že si zvolí nevhodný název pro svůj reaktor. Nicméně Izrael získal díky práci svých agentů nezvratné přesvědčení, že se jedná o výrobu plutonia pro jaderné zbraně, jež měly být následně použity proti židovskému státu. Operace Opera, tedy letecký útok na samotný reaktor, byla pečlivě naplánována s mnoha pro laika neznámými detaily. Neděle byla vybrána z důvodu volna zahraničních dělníků, tedy snížení civilních obětí a zmírnění případného tlaku mezinárodního společenství. Pozdní odpoledne zase bralo v úvahu, že by některý z izraelských pilotů mohl být sestřelen a noc je lepší pro vyslání tajné záchranné mise.

Operace Opera

Základem útoku se stalo osm letounů F-16A izraelského vojenského letectva mající ve výzbroji dvě 2 000 lb. vážící bomby Mark 84 se zpožděnou detonací a přídavné palivové nádrže. Bez nich by nebyl možný návrat na izraelské území. K letce strojů F-16A bylo vypraveno i 6 letounů F-15A pro poskytnutí letecké podpory.

7. června 1981 vzlétly letouny ze základny Ecion na jihu Izraele a pokračovaly přes saúdský vzdušný prostor. Jakmile se letka vedoucí útok dostala nad irácké území, klesla na letovou hladinu pod úroveň hlídanou iráckými radary. Zhruba 20 kilometrů před komplexem Osirak vystoupala letka bombardérů F-16 do výšky 3 000 metrů a pod úhlem 35° klesala rychlostí 1 100 km/h. Ve výšce 1 000 metrů začaly bombardéry v pětisekundových intervalech shazovat bomby, které do jedné úspěšně zasáhly cíl. Ze šestnácti shozených bomb u dvou nedošlo k iniciaci nálože a neexplodovaly. Izrael prohlásil útok za úspěšný, protože nedošlo k sestřelení žádného z izraelských pilotů a naopak reaktor byl nenávratně poškozen a Irák přišel o svůj jaderný program. Na místě zemřelo 10 iráckých vojáků a jeden francouzský civilista.

Důvody, proč byl zvolen letecký úder, jsou nasnadě. Jednak nemá Izrael s Irákem společnou hranici, takže by případné pozemní komando muselo přes území třetího státu, a jednak jde o značnou vzdálenost – zhruba 1 000 km, což vylučovalo parašutistický výsadek. Výsadkáři by se pak museli složitě „probojovávat“ zpět na mateřské území.

Jedna perlička nakonec: Jewish Virtual Library udává, že po vzletu přeletěly bombardéry nad soukromou jachtou jordánského krále Husajna, jenž si všiml výsostných znaků a „docvakl“ mu směr letu i cíl útoku a neúspěšně se pokusil informovat iráckou stranu. Kdyby se mu to bylo povedlo, tak je pravděpodobné, že by izraelskou letku přivítala silně připravená protiletadlová obrana, která zahájila palbu až ke konci náletu.