Bláznivý král Ludvík II. Bavorský chtěl prodat svou vlast. Jeho podivná smrt má tři možná vysvětlení

Dětství a život před nástupem na trůn

Ludvík II. Wittelsbach, nebo chcete-li Ludvík II. Bavorský, pocházel z knížecího a královského rodu Wittelsbachů. Narodil se v Mnichově na zámku Nymphenburg 25. srpna 1845 jako nejstarší syn korunního prince Maxmiliána. Pokřtěn byl jako Otto Friedrich Wilhem Ludwig, ale jeho dědeček, král Ludvík I. Bavorský, trval na tom, aby byl nazýván a oslovován jménem „Ludvík“.

Čtěte také: Záhada krysího krále: Obskurní spletenec nahání hrůzu už stovky let. Co všechno o něm víme?

Dětství trávil na zámku Hohenschwangau. Říká se, že jeho učitelé a vychovatelé byli velmi důslední a v mnohém i drsní. Od jara do podzimu musel např. každý den přeplavat jezero Alpsee. Když jeho dědeček v roce 1848 abdikoval, nastoupil na trůn jeho otec Maxmilián a Ludvík se stal korunním princem. Od dětství se zajímal o hudbu, umění, mýty, báje a pověsti. V roce 1861 se seznámil s Richardem Wagnerem a jeho hudba mu učarovala.

Podivínské chování se u něj začalo projevovat kolem 20. roku života. Tehdy přišel o přední zuby a do té doby atraktivní mladý muž začal o sobě pochybovat a stranil se svého okolí. Jeho hlavní vášní se kromě umění stalo jídlo, které konzumoval v ohromném množství. Nikdy se neoženil a neměl děti. Byl sice zasnouben se svou sestřenicí Sofií, mladší se sestrou Alžběty Bavorské známé jako Sissi, ale toto zasnoubení hned třikrát zrušil. Mezi historiky se spekuluje o jeho homosexualitě. Měl hned několik vztahů se svými komořími a operními pěvci a musel čelit řadě skandálů.

(Ne)vláda mladého krále

Ludvíkův otec zemřel v roce 1864. Korunní princ Ludvík II. byl v osmnácti letech 10. března 1864 korunován bavorským králem. O dva roky později v roce 1866 vstoupilo Bavorsko coby spojenec Rakouska do války s Pruskem. Ludvík se nedokázal orientovat v řízení válečných operací a veškeré vedení ponechal v rukou svých ministrů. Rakousko bylo v této válce poraženo a Ludvík musel s Pruskem podepsat mírovou smlouvu, která ho mimo jiné zavazovala nejen k zaplacení 30 milionů guldenů válečných reparací, ale v případné další válce musel bojovat na straně Pruska. Tato situace ho podle všeho znechutila natolik, že se politikou a vladařskými povinnostmi přestal zabývat.

Umění – jediná životní radost

Ludvík byl okouzlen hudbou Richarda Wagnera, kterého pozval k sobě a učinil z něj svého dvorního skladatele. Wagnerovi byla přiznána roční renta, která se rovnala příjmu knížete. Mladý král rád navštěvoval operní představení, která byla často inscenována jen pro něj. Jeho vztah s Richardem Wagnerem se neustále prohluboval. I když se má všeobecně za to, že jejich vztah byl pouze duchovní a platonický, vyměňovali si dopisy, v nichž si vyjadřovali svou náklonnost. Wagner Ludvíkovi např. napsal: „Jsi spanilé jaro, jež mne znovu zkrášluje.“ Ludvík odpověděl: „Nemiluji žádnou ženu, žádné rodiče, žádného bratra, žádné příbuzné, nikoho tak vroucně a ze srdce, jen Vás!“

Mohlo by vás zajímat: Čím se proslavil Jan Evangelista Purkyně? Český vědec se dostal i do londýnské Královské společnosti

V roce 1865 požádal Wagner Ludvíka o finanční prostředky pro stavbu vlastního divadla. Cena byla odhadnuta na 5 milionů zlatých. Radě ministrů došla trpělivost a Wagnera vyhnali z Bavorska. Ludvík i nadále investoval nemalé prostředky do výstavby svých zámků Neuschwanstein, Herrenchiemsee a Linderhof a neúměrně tím zatěžoval státní pokladnu.

Král, který byl zbaven svéprávnosti i trůnu

O tom, že byl Ludvík podivín a nejspíš v osobním životě nešťastný člověk, asi dnes nikdo nepochybuje. Za šílence bychom ho ale označit nemohli. Přesto byl v roce 1886 zbaven svéprávnosti i trůnu. Lékařský posudek, na základě něhož byl Ludvík zbaven svých práv, podepsali 8. června 1886 vrchní zdravotní rada a psychiatr dr. Bernhard Alois von Gudden, jeho zeť, profesor psychiatrie dr. Hubert Grashey, a ústavní lékaři dr. Hagen a dr. Hubrich. Z pohledu dnešní medicíny je zarážející, že většina těchto pánů Ludvíka osobně nenavštívila ani neprohlédla a ve svém posudku vycházeli pouze z výpovědí „svědků“, mezi kterými bylo služebnictvo a různí politici. Jen těžko se tak můžeme zbavit dojmu, že lékařské dobrozdání bylo sepsáno na politickou objednávku.

Jedním z důvodů, proč se ministerská rada chtěla Ludvíka zbavit, bylo nejspíš špatné hospodaření se státními penězi. Ludvík se také netajil tím, že by chtěl vládnout jako francouzský král Ludvík XIV. Neměl však ani schopnosti a ani finanční prostředky, které by ho mohly k věhlasu tohoto krále přiblížit. Byl to spíš fantasta a snílek. Je také možné, že radě ministrů došla trpělivost v okamžiku, kdy ministr financí dostal od krále rozkaz „prodat Bavorsko a někde v jižní Americe koupit novou zemi“.

První pokus lékařské komise zbavit krále svéprávnosti nevyšel. Ludvík se zavřel ve svých komnatách a vojákům vydal příkaz k zatčení a uvěznění členů komise. Teprve 11. června 1886 byl Ludvík zadržen a převezen v doprovodu doktora Bernharda von Guddena na zámek Berg.

Smrt zahalená rouškou tajemství

V neděli 13. června 1886 si Ludvík vyšel na dvě procházky po zámeckém parku. Na obou ho doprovázel dr. Gudden. Sled událostí, které se staly ono odpoledne, zůstává stále neobjasněn. Jisté je, že v noci kolem 23:00 byla u břehu Starnberského jezera nalezena dvě mrtvá těla. Tělo dr. Guddena vykazovalo jasné známky zápasu, zatímco na Ludvíkově těle se žádné oděrky, modřiny nebo jiná zranění nenašla.

Existují tři různé teorie, které by mohly objasnit příčinu smrti obou mužů. Nejméně pravděpodobné je, že se Ludvík pokusil spáchat sebevraždu utonutím a dr. Gudden při pokusu o jeho záchranu zemřel s ním. Druhá teorie mluví o vraždě krále a nepohodlného svědka. Ke třetí teorii se dnes přiklání nejvíce historiků. Podle ní chtěl Ludvík utéct. Při pokusu o útěk zabil Guddena a pak utonul při snaze přeplavat jezero.

Ludvík II. Bavorský byl 19. června 1886 pochován v kostele svatého Michaela v Mnichově. Jeho srdce bylo vloženo do urny a ta byla uschována v kapli kostela v Altöttingeru.

Zdroj: Encyclopedia Britannica