Výročí: 10. května 1824 byla otevřena londýnská Národní galerie. Víte, kolik je v ní obrazů?

Psal se 10. květen 1824 a čerstvě vytřenou podlahu londýnské Národní galerie znečistily stopy bot prvních návštěvníků. Po dlouhém očekávání se Britové dočkali.

Pro poučení každého… je vstup zdarma

Pomineme-li množství deponovaných či vystavovaných předmětů, tak základním rozdílem mezi českou Národní galerií a její britskou jmenovkyní je pro kulturychtivého návštěvníka cena vstupného. Obecně je Velká Británie v porovnání s Českem země výrazně dražší, což ale v tomto případě absolutně neplatí. Vstupné je totiž do základní sbírky zdarma, takže pokochat a poučit se může i člověk, který má hluboko do kapsy. Možná i proto patří National Gallery mezi skupinu nejnavštěvovanějších muzeí umění světa. Do sbírkových exponátů v ní náleží více než 2300 obrazů vzniklých od 13. století do roku 1900.

Být v galerii je prestiž – a darovat galerii taky

Není bez zajímavosti, že zhruba dvě třetiny sbírky tvoří soukromé dary, což ukazuje, že dárci vnímají darování děl jako prestižní záležitost. Zatímco na konci 18. století docházelo v kontinentální Evropě k širokému znárodňování šlechtických sbírek, britské království se vydalo jinou cestou. Dodnes fungující královská rodina si umělecká díla ponechala ve svém majetku, takže Národní galerie musela lovit v jiných než královských vodách. Základem se stalo 38 obrazů, které vláda zakoupila od dědiců Johna Julia Angersteina, pojišťovacího makléře a mecenáše umění roku 1824. Tak se do vlastnictví National Gallery dostala například díla Raffaela nebo obraz Svatba dle módy od Williama Hogartha.

V roce 1831 odkázal galerii 35 obrazů William Holwell Carr (1758–1830), umělec a sběratel umění. Galerie se celou dobu snažila nakupovat vzácná díly, byť někdy byly cen nad její finanční možnosti. I v tomto případě se ukázali Britové jako vlastenci. Například na da Vinciho obraz Madona s dítětem, svatou Annou a Janem Křtitelem galerie dosáhla jen díky prostředkům vybraných ve veřejných sbírkách

Severní strana Trafalgarského náměstí

Národní galerie byla otevřena veřejnosti 10. května 1824 v bývalém městském domě v Angersteinu v čísle 100 na Pall Mall. V podstatě okamžitě se ukázalo, že prostory jsou malé, špatně větrané a v podstatě nevyhovující. Na čas se sbírka přesunula do čísla popisného 105 na stejné ulici, ovšem ani tam nešlo o prostory reprezentativní. Romanopisec Anthony Trollope je popsal jako "špinavý, tupý, úzký dům, špatně přizpůsobený výstavě pokladů, které držel". V roce 1832 začal prestižní britský architekt William Wilkins (1778–1839) s výstavbou nové budovy na místě bývalých Královských stájí v Charing Cross, v oblasti, ze které se v průběhu 20. let 19. století stalo Trafalgarské náměstí. Až se budete loudat Londýnem, konkrétně zamíříte-li na Trafalgarské náměstí, zamiřte do její severní části a vstupte mezi skvosty malířské historie.

Našinci se více než kulturou chlubí pivem, fotbalem a hokejem. Pražská Národní galerie si sice klade své prvopočátky do roku 1786, ale faktem zůstává, že skutečné otevření této instituce přišlo až v roce 1949, kdy vyšel Zákon č. 148/1949 Sb – zákon o Národní galerii v Praze. Britové se sice pivem ani hokejem moc nechlubí, ale na svou National Gallery, Natural History Museum i Royal Albert Hall (další z britských významných kulturních institucí) jsou náležitě pyšní.